Umělecký ředitel zlínského Mezinárodního festivalu pro děti a mládež neměl lehkou pozici. Na jedné straně se očekávalo, že bude hájit české barvy, na druhou stranu se musel umět dohodnout s kolegy z různých zemí, a ještě rozhodovat v souladu s filozofií sekce Generation.
Odpovědi Petra Kolihy Najdete zdePorotce z filmového Berlinale byl hostem iDNES.cz |
"Diskuse byly vášnivé, mnohdy jsem byl i ve výrazné opozici. Byl jsem snad jediným advokátem opravdu dětských filmů. Mimochodem, někteří z porotců jsou bezdětní, a tudíž upřednostňují trochu jiný pohled na dětské filmy," naznačil jednu z možností, proč kolegové nedali hlas poetickému filmu Marie Procházkové Kdopak by se vlka bál.
"Vlk se dostal do horní části tabulky. Dělal jsem, co jsem mohl, ale kanadský film byl jasným favoritem a pro druhou cenu Special mention jsem Vlka navrhoval, ale zůstal jsem v tom osamocený. Byla to až překvapivě 
dlouhá a chvílemi i velmi vzrušená diskuse," popsal, jak vypadal boj o hlavní cenu pro dětský film v zákulisí.
"Z reakcí na Vlka jsem měl ale dobrý pocit. Děti jej přijaly nadšeně a také kolegové z poroty ho hodnotili velmi kladně. Čeští tvůrci určitě nemusí být zklamaní," ujišťuje Koliha, který na závěrečném večeru donesl Marii Procházkové kytici na "zahnání smutku" a s povděkem sledoval, jak se kolem "vlčí" delegace rojí zájemci ze všech koutů světa.
Připomněl i fakt, že Generation je soutěž, která vznikla z původního Kinderfestu, festivalu dětské tvorby, který se dlouho konal nezávisle na Berlinale. Od chvíle, kdy se stal jeho součástí, se na děti sice stále odvolává, ale celkem logicky se prý snaží posunovat věkovou hranici výš. "Myslím, že Generation trochu přebírá styl a pohled "velkého" Berlinale, tedy trochu zapomíná na malé děti; všechno se soustřeďuje na dospělejší diváky," podotkl Koliha a zdůraznil, že právě v tom tkví asi největší rozdíl mezi Generation a zlínským festivalem.
Berlín je fajn, ale Zlín se víc stará
"Zlín vychází z názoru, že každá věková kategorie má právo na své filmy přiměřené svému chápání. Proto se snažíme kategorie přísně oddělovat a nabízet tak filmy malým dětem, vedle toho teenagerům, ale pak i středo- a vysokoškolákům. Ráno promítáme pohádky, o půlnoci pak filmy pro vysokoškoláky," připomněl Koliha, jenž pro letošní ročník festivalu chystá specialitu v podobě Dnů španělské kinematografie. Blíže však o programu a zvaných hostech mluvit nechtěl. "Konec přihlášek je v půlce března, také chceme chytit ještě nějaké novinky ze Skandinávie a čekáme na několik filmů, které jsme si objednali na berlínském Marketu. Trpělivost, prosím."
Už teď prý ale ví, že se do Zlína pokusí nalákat vítěze Generation, kanadského režiséra Phillipa Falardeaua. "Už jsme se předběžně domluvili, jeho film C´est pas moi, je le jure! je tak výrazný a dobrý, že by byla škoda o něj přijít," prohlásil Koliha s tím, že mu trochu připomínal loňský filmový hit Juno. "Taky tak zčistajasna zazářil a posbíral řadu cen a nominací, včetně oscarových. Předpovídám mu velkou budoucnost," řekl Koliha, kterého v soutěži zaujal ještě rumunský film Mommo. "Hodně jsem za něj lobboval, byl z těch, které se zaměřovaly opravdu na děti."
Filmy z jiných sekcí neviděl. "Tedy vyjma úvodního filmu Toma Tykwera The International. To je bohužel daň za práci v porotě," prozradil Koliha a dodal, že podobně to měl i s filmovými hvězdami. "Berlín je bezvadný v tom, že lze hvězdy potkat na rohu před kinem, ale i v blízké restauraci. Pokud ale s někým chcete mluvit, je dobré si schůzku domluvit předem, a na to nebyl čas. Navíc jsem se o to ani nesnažil. Ve Zlíně chceme mít trochu jiný typ hvězd, hledáme hlavně mladé vycházející hvězdy, které by se k nám po letech vracely už jako slavní lidé."
Výsledky 59. BerlinaleLetošní ročník Berlinale neměl až do posledního dne jednoznačného favorita. Ve hře o nejcennější trofej, Zlatého medvěda, bylo hned několik snímků, nakonec nečekaně zvítězila peruánská režisérka Claudia Llosa s filmem Milk of Sorrow. |
