Ocenění Trilobit dále dostali režiséři Viktor Tauš za film Amerikánka, který experimentálními prostředky líčí osud dívky vystavené ústavní výchově, Jiří Havelka za snímek Zahradníkův rok, v němž se mlčenlivý hrdina utkává s mocným podnikatelem, Pavel Soukup za šestidílnou televizní sérii Metoda Markovič: Hojer, založenou na skutečném kriminální kauze, a Dominik Kalivoda za dokument Velký finále PSO, který mapuje zákulisí nadšeneckého orchestru z Police nad Metují.
Trofej pojmenovanou Moc bezmocných obdržel Filip Remunda za režii dokumentu Štěstí a dobro všem, který očima jednotlivce zkoumá náladu současného Ruska.
Cenu Vladislava Vančury porotci přiřkli teatrologovi a kritikovi Vladimíru Justovi, který byl po léta právě předsedou poroty cen Trilobit, a to za „pozoruhodné dílo záchrany, revize a obnovení naší paměti kulturní, společenské, estetické, ale i emocionální a volní“.
Anticena Citrón připadla České televizi „za redukci kulturních pořadů na úroveň zpravodajství a publicistiky, s takřka úplným vyloučením pořadů umělecko-kritických a diskusních“. Jmenovitě porotcům vadí, že zmizely pořady jako Kinobox, Artmix, Divadlo žije, U zavěšené knihy, Síto, Sněží, Studio Kroměříž, Třistatřicettři, Krásný ztráty, Terra Musica či Kultura.cz.
Porotě letos předsedal režisér Roman Vávra. „Téměř každý rok žehráme, kolik se urodilo dobrých dokumentů a jak málo hraných filmů, které by měly společenský i mezinárodní přesah. Nemluvě o tom, že by navíc zaujaly širokou veřejnost. Letošní filmová produkce, mám dojem, byla v tomto směru vyrovnanější a navíc kvalitativně nadprůměrná,“ konstatoval Vávra s dovětkem, že nejdůvěryhodnějším porotcem však bude až čas.
Ceny Trilobit vstoupily do svého osmatřicátého ročníku, ve kterém porotci vybírali z bezmála osmdesáti titulů včetně hraných a animovaných, přičemž většinu tvořily dokumenty.
