Máte cenu kritiků, Bába v ledu patří i k favoritům Českého lva. Vidíte rozdíl mezi tím, zač filmy odměňují kritikové a filmoví akademici?
Jistě. Akademici zpravidla oceňují vysokou míru vypravěčství, kritikové zase hledají i společenské sdělení. Obojí je namístě, i když já sám chci být hlavně vypravěč.
Ale v akademii, jejímž jste členem, jistě existují různé vazby, party, řevnivosti, navíc je hlasování tajné. Kdežto u kritiků se zveřejňuje jmenovitě, jak kdo hlasoval. Neměli by svou volbu odhalovat i akademici?
Myslím, že ne, doufám, že jsou nad vzájemné vztahy povznesení. A co se kritiků týče, vím, co kdo píše, rozhodně se na konkrétní výsledky jejich hlasování dívat nebudu.
V jakém stádiu je váš projekt nového přepisu Švejka, na který jste dostal rekordní podporu od fondu kinematografie?
Bohužel zatím stále u ledu. Přípravy stojí, protože nejsme schopni sehnat potřebné zahraniční koproducenty. Téma, které nám připadá živé, vidí v cizině jinak.
Například jak?
Rakušané nechápou, co máme proti Rakousko-Uhersku, panuje tam naopak resentiment po monarchii. Ukrajinci by chtěli tradičnější pojetí, jenže to už máme, a Němci mají dost svých vlastních problémů.
Čím tedy vyplníte čas při čekání na Švejka?
Jednak píšu vlastní scénář, jednak mám nabídku, abych natočil látku Ivana Arsenjeva, která se týká takzvaných divokých odsunů. Což je silné téma, které u nás také stále čeká na zpracování.
