Cate Blanchettová (Cannes, 8. května 2018)

Cate Blanchettová (Cannes, 8. května 2018) | foto: Reuters

Polská romance, či kurdská bojovnice? Hledá se vítěz ženského Cannes

  • 1
Na jedné straně debaty o rovnoprávnosti pohlaví, které vyústily v dohodu, že příště už bude poměr režisérů a režisérek v hlavní soutěži vyvážený, na straně druhé roztančená nálada noční pláže s Johnem Travoltou a jeho pamětnickou Pomádou. Takové jsou dvě tváře 71. festivalu v Cannes, který se v sobotu uzavře vyhlášením vítězů.

„Filmoví snobové, nastartujte motory, toto je film, o kterém se bude mluvit hodně dlouho,“ podotkl kritik Jordan Hoffman na adresu vlastního i všeobecného favorita, černobílé polské romance z časů železné opony 50. let Studená válka, kterou přivezl režisér oscarové Idy Pawel Pawlikowski.

Ve svém výběru nejlepších děl publicista jmenuje ještě Donbas, který natočil Sergej Loznica, čínský příběh lásky a násilí Ash is Purest White, kolumbijské drogové drama Birds of Passage a také americký film BlacKkKlansman, jímž podle kritiků po dlouhé době znovu zazářil režisér Spike Lee a ve kterém se černošský policista vloudí do rasistické organizace.

Prakticky stejné snímky má mezi kandidáty na Zlatou palmu kritik Tom Augustine, pouze k nim přidává 3 tváře, obraz kariéry tří hereček, který režíroval íránský tvůrce Džafar Panahi. A zmíněné tituly se opakují v jiných osobních tipech filmových novinářů, byť s jednou velkou neznámou. Vzhledem k letošnímu „ženskému hlasu“ Cannes, počínaje horkou linkou pro oběti či svědky sexuálního obtěžování a konče protestní manifestací 82 hvězd za rovné šance, se očekává, že se emancipace odrazí i na volbě poroty.

Ze tří režisérek v hlavní soutěži se nejvíce šancí dává francouzské zástupkyni Evě Hussonové s filmem Girls of the Sun, věnovanému kurdským bojovnicím. „To je přesně film pro současnou éru,“ napsala novinářka Sharon Waxmanová.

Zatímco o vítězích se ještě spekuluje, o prohrách už má Cannes v podstatě jasno. Zastupují je hlavně dvě legendy. Nad Knihou obrazů, kterou uvedl Jean-Luc Godard, si jeden z recenzentů povzdechl: „Arabové, vlaky, válka ... co mi tím chce zatraceně vůbec říct?“ A hříšník Lars von Trier, který se směl vrátit sedm let poté, co v Cannes vyjádřil jisté pochopení pro Hitlera, vyvolal svou novinkou o sériovém vrahovi Jack staví dům vlnu pobouření.

Kdo nemůže prohrát

Ačkoli varoval jak festivalový program slovy, že „některé scény mohou ohrozit citlivé diváky“, tak vstupenka s upozorněním „explicitní násilí“, přesto část publika opustila sál během promítání a v následných reakcích se opakovalo, že tvůrce Nymfomanky či Antikrista to „tentokrát už vážně přehnal“.

Sám von Trier si však zachoval nadhled. „Naštěstí nejsem letos v soutěži, takže nemohu prohrát,“ prohlásil kontroverzní dánský filmař, jehož canneská premiéra se chystá také do našich kin.