Ze společné fotky si můžete tipnout, kdo z nich je dnes generální ředitel známé nadnárodní firmy a kdo zase muž v domácnosti a dejvický povaleč. Rozmanité jsou i cesty, jak se před kamerou vlastně sešli.
Například u nejstaršího Jana Müllera to začalo náhodou, kdy jednou cestou ze školy v osmaosmdesátém roce na ulici narazil na televizní štáb natáčející seriál Malé dějiny jedné rodiny a umanul si, že filmařské zázemí klukovsky stůj co stůj prozkoumá.
Nezabránil mu v tom ani ostražitý hlídač, který ho z placu napoprvé odehnal. Svou průbojností zaujal jedenáctiletý Jan Müller dobráckého střihače, který mu pak zařídil, aby se kluk mohl zapsat do dětského hereckého rejstříku. A po pár menších rolích v televizních filmech přišla opět jedna nabídka konkurs. Tehdy čtrnáctiletý puberťák si to na Barrandov přihasil s kartonem cigaret v podpaží.
„Vesele jsem si tam mezi těmi desetiletými dětmi kouřil, vtom z ateliéru vyšel na rauchpauzu hlouček dospělých a jeden z nich – pán v brýlích – mě zblejsknul přísnějším okem a lehce konfrontačně mě vyzpovídal, co si tam co pokuřuju. Jen co zašli zpátky do ateliéru, přiběhla paní asistentka režie Kropáčková a vrazila mi do ruky úryvek scénáře, že půjdu hned na řadu. Super, pomyslel jsem si, aspoň to budu mít rychle za sebou. A jak vejdu dovnitř, padla na mě nervozita, protože ten pán v brýlích sedí na dost důležitém místě – pan režisér Smyczek,“ vypráví Jan Müller.
Doma následoval zběžný výslech, co bylo na konkurzu. „Když jsem to otci odvyprávěl, pronesl: Tak to je jasný, co budeš hrát – určitě Pepka Zilvara. Nechápal jsem, jak to může vědět. On ale na rozdíl ode mě knížku Bylo nás pět četl.“
Ačkoliv Jaroslav Pauer se před kameru dostal tak, že zcela nechtěně takříkajíc vyfoukl seriálovou roli mladší sestře a Jan Brynych si jako jediný tvrdě odšlapal všechny kola castingu a Štěpán Benyovszký na sebe není zrovna pyšný, že měl lehčí protekci, čtvrteční Magazín DNES přišel i na jedno téma, která je všechny nevědomky spojuje.
