Letošní ročník se zatím jeví jako jeden z nejsilnějších, alespoň co se filmového programu týče. Kdyby se mě kamarádi zeptali, který film bych jim doporučila, vybrala bych jim právě tyhle snímky:
1. V neznámých vodách
Snímek s Juliette Binocheovou jsem čekala jako komorní drama o ženě, která se musí vyrovnat s počínající demencí své matky. Co jsem ale nečekala, byl mimořádně svižný spád, uvěřitelné postavy, přesné dialogy a silné herecké výkony.
Do příběhu se ponoříte během pár minut. Sledujete nelehký úkol takzvané sendvičové generace, tedy člověka, který má ještě nedospělé dítě, ale zároveň musí řešit péči o stárnoucí rodiče. Film přitom nesklouzává k tuctovému sociálnímu dramatu ani k odtažité artovce. Je to výborně vystavěný herecký i režijní počin, který otevírá téma nemoci, sexuality, svéprávnosti a práva rozhodovat o sobě ve chvíli, kdy už to člověk nedokáže sám.
KVIFF 2026 |
2. Nácvik revoluce
Top 5 filmů, které jsem viděla: Znenadání, Kdyby se holubi proměnili ve zlato, Zbabělec, Nečekaný host, Nácvik revoluce. |
Íránská dokumentaristka Pegah Ahangarani precizně skládá příběh své země z dobových fotografií, videonahrávek, audiozáznamů i osobních vzpomínek. Skrze portréty svých blízkých, otce, učitelky a dalších lidí, kteří ji ovlivnili, se postupně dostává i sama k sobě.
Přes rodinné příběhy se před námi otevírá íránská revoluce, íránsko-irácká válka, krátké nádechy svobody, Zelená revoluce v roce 2009 a nakonec i období lednového masakru, kdy íránský režim zmasakroval přes 200 tisíc mladých lidí. Nejde o dokument, který by dějiny vysvětloval s odstupem. Naopak ukazuje, že politické události se vždy propisují do konkrétních lidských životů. Sama režisérka si v závěru klade otázku: „Jak tohle skončí?“
3. Nečekaný host
Za mě jeden z karlovarských vrcholů. Pokud vám sedí severská rodinná dramata po vzoru Nejhoršího člověka na světě, Honu nebo filmu Až na věky, tento dánský snímek vás pravděpodobně dostane také.
Na rodinnou oslavu křtin přijede matka novopečeného otce. Jenže její přítomnost si syn očividně nepřeje. Film vás nechává osahávat vlastní nejistotu: sledujeme přehnanou reakci dospělého syna, nebo naopak zdravé vymezení hranic po dávných rodinných zraněních?
Dlouhé záběry do očí postav, ticho mezi větami a nenápadné rodinné reakce postupně budují napětí, ze kterého vám nebude lehko.
Všechny čtyři Geislerky a nejen to. Celá rodina se sešla k uvedení Dvou deci tuše |
4. Rose
Jedno z největších překvapení letošního výběru. Čekala jsem artový snímek, který si uložím do kolonky: „ve Varech dobrý, ale doma bych si to nepustila“. Jenže Rose se po několika úvodních, výtvarně silných záběrech rozjede a už nepustila.
Příběh se odehrává na počátku 17. století v odlehlé německé vesnici. Do ní přichází postava, která si buduje novou identitu a snaží se získat důvěru místních. Film se dotýká svobody, genderu, přijetí i útlaku, ale nepůsobí tendenčně. Scénář, režie ani herci v tomto případě netlačí na pilu.
Rose má atmosféru temné pohádky bratří Grimmů, psychologickou hloubku a několik momentů, při kterých vyloženě mrazí.
5. Zemřít za život
Dokumentární snímek, který vznikal dvanáct let, je intimní sondou do života tří ukrajinských dobrovolníků. Šachta, Tanečník a Potter v roce 2014 dobrovolně narukovali, aby bojovali v rusko-ukrajinském konfliktu na východě země. Po dvou letech na frontě se snaží vrátit do civilního života.
Snímek si vysloužil nejdelší potlesk ve stoje, jaký jsem kdy na karlovarském festivalu zažila. Některé pasáže mohou působit zdlouhavěji a možná by filmu prospěla kratší stopáž, přesto jde o mimořádně silnou připomínku toho, jak válka promění život jednotlivců, jejich rodin i dětí. Současně je také naléhavým apelem, že tato válka je právě teď a její dopady se budou propisovat do životů dalších generací.
Lze se z fronty vrátit k běžnému žití? Ve Varech měl premiéru film Zemřít za život |
6. Znenadání
Film Znenadání má téměř 200 minut, ale utekl mi jako klasický dvouhodinový film. Ředitelka pečovatelského domu Marie-Lou se snaží prosadit humánnější přístup k péči o stárnoucí klienty a naráží na zažité postupy i odpor okolí. Náhodně potká japonskou divadelní režisérku a filozofku Mari, která je v pokročilém stadiu rakoviny.
Mezi ženami vzniká přátelství, které ve filmové rovině nespadá do patosu ani nevěrohodnosti. Stojí na vzájemném pochopení, podobném pohledu na svět, schopnosti zpomalit, přemýšlet, reflektovat a hlavně chtít být druhému člověku opravdu nablízku.
Filmem se prolíná francouzština, japonština i angličtina a za mě jde o mimořádné zachycení toho, co může znamenat lidství. Kapesníky si vezměte s sebou.
Co je na KVIFF zdarma? Koncerty, výstavy i festivalové zóny přístupné všem |
7. Jak se naučit dýchat pod vodou
Překvapení. Podle synopse jsem se chtěla filmu spíš vyhnout, ale nakonec na mě tak trochu zbyl. A dopadlo to mnohem lépe, než jsem čekala.
Snímek vypráví příběh osmiletého Lea, který žije s tátou a obřím žralokem zapíchnutým ve střeše domu. Žralok je jeho nejlepší kamarád, kterému může říct všechno, co se tátovi říká těžko. Máma už s nimi není a táta truchlí způsobem, kterému dítě nemůže úplně rozumět.
Film zachycuje smutek dětskýma očima, ale bez laciného rozněžnění. Bavila mě jeho barvitost, vypravěčský hlas, koláže i schopnost nepřetřít bolest narůžovo. Naopak nechává mezi dětskými slovy protékat ryzí smutek ze ztráty milovaného člověka. Je to film o fantazii, tichu v rodině a o tom, jak těžké je přijmout nejen vlastní žal, ale i žal dospělého rodiče.
Vary poprvé propojily knihy s filmem. O zájem producentů bojovali i čeští autoři |
8. Kdyby se holubi proměnili ve zlato
Český dokument, který po právu získal cenu Berlinale za nejlepší dokumentární film. Režisérka Pepa Lubojacki nás provádí tématem spoluzávislosti a vlastní snahou vyrovnat se s alkoholismem staršího bratra a bratranců.
Snímek využívá moderní technologie, AI, neotřelý poetický styl i metafory, které se divákovi dostávají pod kůži. Zároveň nás nenápadně nutí prozkoumat vlastní toleranci a předsudky. „Závislost není nedostatek vůle,“ zaznívá jako jedna z důležitých myšlenek filmu. A právě u ní se člověk nevyhne otázce, v kolika z nás pořád přežívá přesvědčení, že za závislost si člověk může sám, protože je to on nebo ona, kdo bere do ruky lahev nebo jinou omamnou látku.
Pepa Lubojacki vytvořila upřímný, osobní a formálně výrazný snímek, který zvlášť v českém prostředí, kde je alkohol večerní i denní normou, považuji za mimořádně důležitý.
Dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato se nebojí AI ani básnických obratů |
9. V nás
Tento film není pro každého. Sedne hlavně těm, kteří se zajímají o terapii, práci s emocemi, pohyb, tělo a sebevyjádření.
Juliette Binoche vytváří umělecký tým s tanečníkem a společně si vyměňují role. Ona ho učí hrát, on ji učí hýbat se. Kamera zaznamenává celý kreativní proces i vznik společného představení. Spolu s herečkou a tanečníkem jsme přítomni jejich pokusům vyjádřit emoce toxického mladistvého vztahu.
Ze sálu odešlo poměrně dost lidí, což vlastně chápu. V nás není klasický divácký film s jasným příběhem a dramatickou stavbou. Kdo má ale rád zkoumání emocí, zábran, tělesnosti a hranic vlastního vyjádření, ten si v tomhle tvůrčím procesu najde své.
Do Varů míří další hvězda. Juliette Binocheová uvede tři filmy a setká se s fanoušky |
10. Stanice
Snímek se prakticky celý festival držel na předních příčkách divácké ceny. A není se čemu divit. Znovu otevírá téma války, tentokrát v bezejmenné zemi, která může připomínat Jordánsko.
Starší sestra se snaží ochránit mladšího bratra, který má povinně narukovat. Ve starém domě vytvoří benzínovou stanici, kde mají platit tři jednoduchá pravidla: žádní muži, žádné zbraně a o politice ani slovo. Jenže právě na těchto pravidlech film ukazuje, jak nemožné je udržet si bezpečný prostor, když kolem vás zuří válka.
11. Zbabělec
Za mě jeden z nejsilnějších kousků letošních Varů. Pokud máte rádi filmy jako Call Me by Your Name nebo poetické, obrazově silné snímky Terrence Malicka, Zbabělec bude trefa do černého.
Režisér Lukas Dhont zazářil už filmy Dívka a Blízko, ale tady jde ještě dál. Ocitáme se v Belgii během první světové války, kdy mladí muži odcházejí prakticky na jatka. Sledujeme jejich proměnu od kuráže a bratrství až po první skutečné uvědomění, že jeden z nich, nebo možná nikdo z nich, se ze zákopů živý nevrátí.
Na pozadí války se rozehrává queer romance dvou mužů, nebo spíš ještě kluků. Osobně jsem ji ale nevnímala jen jako „gay tematiku“. Spíš jako první lásku a symbol něčeho, co stojí proti smrti. Opakem smrti totiž nemusí být jen život, ale právě láska k životu. Vědomí, že existuje někdo nebo něco, kvůli čemu má smysl přežít.
Film zároveň zkoumá, zda útěk z fronty skutečně znamená zbabělost, nebo naopak kuráž. To vše na syrovém pozadí světa, kde mladí nemají na výběr a úprk se trestá kulkou do hlavy. Silné obsazení, včetně neherců, a téma, které je aktuálnější víc než kdy dřív.
Lze se z fronty vrátit k běžnému žití? Ve Varech měl premiéru film Zemřít za život |
12. Poslední vrchol
Další dokumentární snímek v letošní karlovarské sérii. Režisér se věnuje výstupu na K2, přestože sám na místě nikdy nebyl. Právě díky tomu nepůsobí film jako horolezecká adorace odvahy, ale spíš jako přesná rekonstrukce jedné extrémní situace.
Dokument se zabývá kauzou zimního výstupu na K2 během covidové pandemie. Šlo o vrchol, který do té doby v zimě nikdo nezdolal. A bylo k tomu mnoho důvodů. Podmínky na K2 jsou smrtelné: padající kameny, laviny, sněhové bouře, extrémní mráz a fyzicky nesmírně náročný terén.
Přesto společnost Seven Summit Treks otevře zimní výstup na tuto horu. A pokud je kromě samotné K2 ještě něco extrémní, pak je to laxní přístup této marketingové agentury. Na hoře se tak rozjíždí boj o zdolání vrcholu mezi zkušenými horolezci, šerpy i amatéry a postupně je čím dál jasnější, že se schyluje k tragédii.
Film je výborně sestříhaný, pracuje s množstvím autentických záběrů přímo z místa a dokáže strhnout i diváka jako jsem já, který by podobný výstup nikdy nepodnikl.
Snímky, které jsem viděla, ale do top doporučení bych je nedala: Tichá přítelkyně, Šťastná rodina, Milovaný, Tři týdny poté, Fjord, Za deštěm, Rodinný film
KVIFF 2026: Film Za deštěm Vary neohromil. Režisérka po projekci čekala v předsálí |
