Říká se, že Disneyland je TO místo, kde se každý den plní sny tisícovkám lidí po celém světě. Minimálně tento víkend mu však silně konkurují největší kongresové prostory na západním pobřeží USA Anaheim Convention Center.
Hvězdy Marvelu tu míjí tváře Pixaru, a tváře Pixaru zas postavy od Lucasfilmu a postavy Lucasfilmu… dosaďte si libovolnou značku z Disneyho rodiny. Všude je cítit nadšení, oddanost a radost ze sdílení, až člověka napadá, jakou povahu by obdobná akce měla v Česku... A platí to zde navzdory dlouhým frontám, dlouhému čekání i vysokým cenám. Teď ale k tomu zásadnímu.
Program letos patří také Příběhu hraček. Legendě mezi animovanými filmy, na které vyrůstají nové a nové generace. V originále Toy Story oslaví příští rok třicet let od premiéry a o rok později vyšle na plátna kin páté dobrodružství kovboje Woodyho a Buzze Rakeťáka.
Schválení na každičkou scénu
O tom však ještě tvůrci mluvit nemohou, a tak se rozhodli vrátit do minulosti. A připomenout, že co se dnes jeví jako jasný úspěch, byla v počátcích hlavně píle, silná vůle, soudržnost a taky pár šťastných náhod.
O jednu takovou, marketingovou, se podělila producentka filmu Bonnie Arnoldová. Mimochodem žena, která za svou kariéru pracovala na filmech s tržbami v součtu přes tři a půl miliardy dolarů.
Disneyovky patří k nejtěžším, říká Bohatová o dabingu Ledového království |
Právě ona společně s režisérem Peterem Docterem (ten zas shodou okolností stojí třeba za vznikem letos vzkříšeného fenoménu V hlavě) představila film zástupcům Burger Kingu, kteří se pro něj zcela nadchli.
Což je vedlo k rozhodnutí vymyslet mu rovnou kampaň v rámci jednoho z obchodně nejstrategičtějších období roku v USA: díkuvzdání. A seč to asi sami netušili, oba i jejich tým tím zásadně podpořili. Mluvíme totiž o časech, kdy museli studiu Disney posílat na schválení každičkou scénu.
„Byl tak příšerně hubený“
Úsměvy mezi fanoušky vyvolalo také vyprávění Doctera, který vzpomínal, jak vyděšený byl z Toma Hankse, když jej poprvé navštívil, aby si zkusil namluvit postavičku Woodyho. „Byl tak příšerně hubený, vůbec jsme to nechápali. Prý kvůli nějaké roli,“ vzpomíná a bystřejšímu filmovému fanouškovi už dojde, že podle časové osy muselo jít o filmu Philadelphia, kde jako pacient umírající na AIDS podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů.
S úsměvem na období zrodu Příběhu hraček vzpomíná i kreslíř Bob Pauley, který se k Docterovi, Arnoldové a jejich týmu přidal poté, co dokončil práci na Ukradených Vánocích Tima Burtona. „Chápete to? Já byl měsíce zavřený s lidmi, co kouřili jednu cigaretu za druhou, vycházeli ven pouze za tmy a nosili jen a jen kožené bundy… Když do toho najednou vstoupila tahle parta v šortkách, kšiltovkách s rodinnou atmosférou. Pete tam pořád každému nosil Pop-Tarts (americká cukrovinka, pozn. red.) a každý den se střídali v tom, kdo přinesl pro všechny oběd,“ vzpomíná.
Snížení nákladů a ziskovost firmy. Cíle nového šéfa Disney jsou jasné |
A nenápadně tím stvrzuje, že na koleni mnohdy vznikají ty nejzázračnější věci. Ačkoliv ten největší zázrak asi je, že se povedlo Příběh hraček po třicet let udržet na výsluní.
Tvůrci už za sebou mají pár testovacích projekcí pátého dílu a první generace jejich diváků už na ně do kina bere i svoje děti. V jednom kuriozním případě dokonce i vnoučata. A shodují se údajně na jednom: „Vždyť svět bez Buzze a Woodyho už si snad nejde představit, ne?“ Sama bych asi tak silná slova nepoužila. Rozhodně by to však byl svět o něco méně radostný. A to by byla škoda.
