RECENZE: Kolik sexu, tolik nudy. To dokáže jen neonová Boží láska

Režisér Gabriel Mascaro, proslavený filmem Neonový býk, používá neonovou stylizaci i v novince Boží láska, jejímž hlavním lákadlem však bude spíše distribuční omezení do 18 let nepřístupno. Je sice zcela namístě, ale bohužel vůbec neprozrazuje, že záplava názorného sexu může vyprodukovat stejně vydatnou dávku pusté nudy.

Brazílie blízké budoucnosti už neslaví karneval, nýbrž vykoupení těla, Bůh se neuctívá na mších, ale na tanečních party, pro rozhřešení se jezdí autem do drive-in zpovědnic a hlavní hrdinka toužící po dítěti oddaně pracuje na úřadě, který lidem rozmlouvá rozvody. Manželům v krizi pomáhá ve společenství Boží láska, které se pokouší obnovit vyhaslé vztahy pomocí rituálů, modliteb a praktického sexuálního „výcviku“.

Jinými slovy, pod Boží láskou se tají prostě jen další sekta čili filmařsky modelová záležitost aranžovaná na způsob skupinové terapie, pouze oblečená do duhových barev a zachycující jednotlivé obřady s únavnou doslovností lidské nahoty od umývání po souložení.

Paradoxně ještě bizarnější prvky obsahuje domácké soukromí hrdinky, jejíž manžel vyrábí pohřební věnce a na krkolomném přístroji značky Made in China se pokouší o léčbu vlastní neplodnosti.

Jistě, některé rekvizity fiktivní budoucnosti účinkují svou absurditou, což se týká zejména automatizovaného provozu zpovědnic od nahrávek chvalozpěvů až po kadidlo, nicméně z neosobně chladného vyprávění čiší, že spíše než varování si tvůrce hledá uměleckou zástěrku pro měkčí pornografii.

Boží láska

50 %

Brazílie / Uruguay / Dánsko / Norsko / Chile, 2019, 101 min

Režie: Gabriel Mascaro

Scénář: Gabriel Mascaro

Kamera: Diego García

Hudba: Otavio Santos

Hrají: Dira Paes, Júlio Machado, Mariana Nunes, Emílio de Mello

Kinobox: 54 %

IMDb: 6.2

A přitom, třebaže se kamera vyloženě kochá výjevy, v nichž zkušení členové Boží lásky zasvěcují nové klienty do sdílené rozkoše, přes veškerou lechtivost tématu i jeho obrazové ozdůbky je výsledná podívaná strašlivě nezáživná, ve své podstatě banální a k nepřečkání.

Nutno však dodat, že do finále vstupuje Mascaro coby autor scénáře s rádoby mystickým zvratem, před nímž by i Dan Brown se svou Šifrou mistra Leonarda zbledl závistí. Hercům je pak zapotřebí přiznat přinejmenším fyzickou zdatnost, protože třeba milostný akt na schodišti zosobňuje úctyhodný sportovní výkon.