Že nepůjde o tradiční příběh, bylo jasné od chvíle, kdy projekt získal Andrew Dominik, proslulý snímkem Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Také v něm totiž pojal osud psance nezvykle, jako umělecký western, a také tehdy se rozsahem přiblížil tříhodinové dálce.
U Blondýnky se čekala kontroverze od chvíle, kdy Netflix požádal režiséra, aby zmírnil sexuální obsah; přesto dostala označení přístupnosti až od sedmnácti let, což se dílu určenému pro streamovací službu stalo poprvé. Dominika to překvapilo, protože „myslel jsem, že jsme všechny sporné okamžiky zahladili.“
 |
Sám svůj výtvor popsal jako „lavinu obrazů a událostí s minimem dialogů“, zaskočil i volbou hlavní představitelky, protože kubánská herečka Ana de Armas musela mít plavou paruku, modré kontaktní čočky a zubní protetiku, aby se víc podobala Marilyn Monroe; navíc dlouho pilovala americký přízvuk.
Nakonec však právě její výkon patří k položkám, které oceňují shodně příznivci i odpůrci Blondýnky. Rozporné reakce budí jednak četné scény hraničící s pornografií, jednak jednostrunný obraz hrdinky. „To je portrét Monroe, který zdůrazňuje její utrpení a úzkost, kanonizuje ji ve feministickou světici, která zemřela za naše hříchy. Umučení Marilyn,“ stojí v recenzi listu Guardian.
Hollywood Reporter míní, že „tragický rozměr ženy zbožňované světem, pohlcené Hollywoodem a nakonec zanechané vlastnímu zoufalství rezonuje, protože známe její smutný příběh. Ale je těžké ignorovat nepříjemný pocit, že Dominik přistupuje na lacinou podívanou.“
Únavné sledovat
Podle IndieWire „nejde o to, že Dominik natočil nepravděpodobný film o zážitku ubohé mladé krásky pronásledované strachy ze šílenství, kterou zničila hollywoodská mašinérie, jde o to, že natočil film inspirovaný Marilyn Monroe, kde je monotónně charakterizována jako oběť“. A Screen Daily hovoří o „technicky zdatné, dobře zahrané a příliš dlouhé kronice vykořisťování a zneužívání, která pokračuje v tradici senzace.“
Podobné výhrady se opakují v názorech prvních diváků. „Film chtěl ukázat všechny tragédie v jejím životě, ale je natolik zaměřený na stále stejnou a jedinou notu, znovu a znovu, že je únavné jej sledovat. “ Padají také přívlastky „nechutné, vyděračské, zlé, ošklivé, temné, šílené“.
Mluví se o „přehlídce bídy, bolesti a utrpení“, vztah herečky s JFK je prý redukován na jednostrannou špinavost a život Monroe na sbírku „pijavic, podvodníků, šarlatánů, násilníků a supů“. Dominik „skáče z jednoho traumatického horečnatého snu do druhého“ a nechybí svědectví, že lidé v předpremiérovém kině se dívali často raději do stropu.
Na druhou stranu však jiní zdůrazňují, že se po promítání tleskalo skoro čtvrt hodiny, což je nevídané, a že Blondýnka vychází z fikce, z románu Joyce Carol Oatesové, takže autorskou a režijní licenci nelze poměřovat běžnými parametry životopisu.
