Jak letopočet v názvu seriálu napovídá, děj se bude odehrávat padesát let po událostech z druhého filmu. V centru dění budou tentokrát dvě dívky. První je replikantka a zároveň blade runnerka Olwen v podání Michelle Yeoh (bondgirl ze snímku Zítřek nikdy neumírá), pátrající po skupině replikantů – umělých organismů – na útěku.
Druhou hlavní postavou bude její lidská parťačka Cora (hraje ji Hunter Schafer, známá především ze seriálu Euforie), která celý život prchala před blade runnery, nájemnými lovci replikantů, kteří se vymkli poslušnosti a kontrole. Cora je okolnostmi nucena se za jednoho z těchto lovců vydávat, čímž přišla o svou lidskost a je otázka, zda se jí podaří ji znovu získat.
Seriál se měl původně natáčet v severoirském Belfastu v roce 2023, ale kvůli stávce hollywoodských scenáristů nabral projekt zpoždění. Produkce se po skončení stávky přesunula do barrandovských filmových studií v Praze. Natáčelo se také v Žižkovském tunelu v Karlíně, v kamenolomu Borek u Chotěboře nebo v bývalých městských lázních v Jablonci nad Nisou. Jde o jeden z nejnáročnějších projektů natáčených a produkovaných v Česku a také jeden z nejočekávanějších všemi fanoušky sci-fi, a především obou zmíněných filmů.
Když v roce 1982 Ridley Scott, tvůrce fenomenálního Vetřelce, uvedl do kin pod názvem Blade Runner velmi volnou adaptaci knihy Sní androidi o elektrických ovečkách? spisovatele Philipa K. Dicka, nebyl z toho žádný velký kasovní trhák. Diváci nebyli na ponurou, ve velmi volném tempu vyprávěnou filozofující disputaci o tom, co z nás dělá lidské bytosti a zda náhodou nemá mít uměle vytvořený organismus stejná práva jako člověk, příliš zvědavi.
Studio navíc v urputné snaze jít divákům co nejvíce naproti film do kin poslalo ve zmrzačené verzi s násilně přitlučeným happy endem, vysvětlujícím voice overem hlavního hrdiny Ricka Deckarda a nadto vystřihlo jednu velmi podstatnou scénu. I tak na sebe Blade Runner postupem let nabaloval oddanou fanouškovskou základnu a stala se z něj klasika žánru sci-fi.
RECENZE: Nový Blade Runner napíná na skřipec a opisuje Dana Browna |
A když pak už renomovaný Ridley Scott představil svůj sestřih, v němž odstranil vše nadbytečné a vrátil sekvenci s jednorožcem, už nikdo nepochyboval, že tohle je skutečně mistrovské dílo. Úchvatné obrazy, teskná atmosféra, podpořená kongeniálním soundtrackem řeckého skladatele Vangelise, znamená mnoho podnětů k zamyšlení a diskusi. Blade Runner je nadčasové dílo, fascinující myšlenkovou mnohovrstevnatostí, realizační suverenitou a také tvrdohlavostí.
Natáčení probíhalo ve velmi napjaté atmosféře, tvrdohlavý Ridley Scott odmítal komukoliv ze štábu cokoliv nejasného ohledně děje vysvětlovat a pedantsky piloval každý záběr až k nelidské dokonalosti. Zacházel až do takových detailů, kdy nutil Sean Youngovou, představitelku replikantky Rachael, pronést slovo „owl“ (sova) ve třech slabikách. A představiteli Ricka Deckarda Harrisonu Fordovi zase nedával prakticky žádné režijní pokyny, jak má svou postavu uchopit. „Takže jsem tam jen tak postával a snažil se Ridleyho scénám dát nějaký smysl,“ vzpomínal herec po letech na natáčení.
Jednorožec v pravou chvíli
K pokračování Blade Runner 2049 přistoupil Denis Villeneuve s respektem a zjevnou úctou k „originálu“. Na scénáři se znovu podílel Hampton Fancher, podepsaný už pod Scottovým filmem, roli Ricka Deckarda si zopakoval Harrison Ford a alespoň na pár okamžiků jsme se znovu setkali s policistou a milovníkem origami Gaffem, opět v podání Edwarda Jamese Olmose. Hlavním hrdinou je lovec replikantů K, jehož hraje Ryan Gosling. Pátrá po tajemství, které zásadně mění vše, co jsme si dosud mysleli o replikantech. Navázat smysluplně na film, který si s léty vybudoval fandom oddaných milovníků, je vždy těžké.
Denis Villeneuve sice nenatočil další žánrový kult, ale jeho Blade Runner 2049 je i tak vizuálně i obsahově fascinující podívanou. Sledovat jej je jako vrátit se znovu do světa původního Blade Runnera, aniž by režisér cokoliv doslova kopíroval nebo okatě hrál na nostalgickou strunu. Jsme v prostředí, které důvěrně známe, přesto je ale logicky jiné. Nové, přitom povědomé, což se týká i nových postav. Stačí jen málo – Gaffovo cameo, papírový jednorožec nebo v pravý čas připomenutá ústřední melodie z „jedničky“ – a jen těžko se lze ubránit dojetí.
A pokud lze soudit z dosud zveřejněného traileru na seriál, minimálně pastva pro oči to bude v každém případě. Nezbývá než pevně věřit, že bude srovnatelně nasycen i mozek.
