Bylo nejspíš otázkou času, kdy se zpěvačka Billie Eilish dočká filmového portrétu. Rozkrýt alespoň částečně její podle všeho docela komplikovanou povahu se v dokumentu Billie Eilish: The World’s a Little Blurry pokusil režisér R. J. Cutler, a to hned na úctyhodné ploše 140 minut.
Je tedy jasné, že se nikam nespěchá, do děje jsme vtahováni pozvolna a zprvu se zdá, že každá scéna trvá o několik sekund až minut déle, než by bylo záhodno.
Jenže právě díky takto „dotěrnému“ přístupu, kdy nepřichází střih ani v okamžiku, kdy by si ho nejvíc ze všeho přála samotná Billie Eilish, se o téhle teenagerovské superhvězdě dozvíme leccos nečekaného.
Probírají se jednak dobře známé trable s Tourettovým syndromem, z něhož si zpěvačka dělá legraci a který se hlásí o slovo hlavně ve chvílích nervového vypětí, takže prakticky pořád. Jednak se dozvíme, že Billie Eilish ze všeho nejvíc nesnáší psaní nových skladeb, jednak pochopíme, že bez systematicky a pragmaticky uvažujícího bratra Finnease by nebyla tam, kde je teď.
Finneas je jí nápomocen nejen po hudební stránce – skladatelsky a produkčně – ale hlavně po té lidské. Drží ji nad vodou, kdykoliv pochybuje o svém zpívání, tedy prakticky neustále, a vnáší do jejího profesního života řád.
Billie Eilish, jak z dokumentu vyplývá, je totiž permanentně na pokraji nervového zhroucení, jako kdyby se měla každou chvíli rozplakat. Když listujete v deníčku, jemuž se svěřovala se svými sebevražednými sklony, vidíme spíš případ pro psychiatra než globální popovou hvězdu. Není jednoduché s takovou povahou provozovat showbyznys, ale je to možná odpověď na to, čím si Billie získala tak obří množství fanoušků.
Kromě té holky na rozsypání, kterou máte chuť obejmout a uvařit jí pořádný hrnek kakaa, je tu ale ještě další Billie Eilish. Cílevědomá, perfekcionistická, s jasnou představou, co chce a jak to chce dokázat. Na začátku dokumentu jsme na natáčení videoklipu, kdy režisér stále není spokojen s tím, jak Billie odkládá sklenici.
Záběr se několikrát opakuje, a když zpěvačka opouští plac, tvrdohlavě prohlásí: „Příště si klipy budu režírovat sama.“ O několik desítek minut později už sedí na režisérské židli. Její umanutost se projevuje ve chvílích, kdy už má po krk focení s fanoušky nebo když se jí okolí snaží přesvědčit, že byla skvělá a ona se sype, protože nepodala stoprocentní výkon a zradila ji technika.
Ze všeho nejvíc si ale Billie Eilish možná uvědomuje pomíjivost toho všeho. Že přijde čas, kdy už nebude tak obletovaná, zbožňovaná a vystřídá ji někdo jiný. Dílem se na to možná i těší – konečně bude mít alespoň trochu klidu – ale dílem ji ještě víc asi děsí nejistota z toho, co přijde „potom“.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
