Jaký byl váš první natáčecí den u pohádky S čerty nejsou žerty?
Dana: S princeznami měli kostyméři a maskéři nejvíc práce kvůli šatům a účesům, takže do maskérny na Barrandově jsem nastupovala jako první, už v šest ráno, protože mi navíc složitě upínali korzet. Moni to měla snazší, nevinné děvčátko, na ni stačilo obléct prostší šaty.
Monika: Co? Já měla taky korzet! Než nás převezli autem na plac, ocelová pružina mi rozedrala kůži až do krve.
Dana: Ale tobě nemuseli do vlasů zaplétat příčesky a přišpendlovat do nich paví pera, která podtrhovala nafrněnost zlatokopky Angelíny. Tobě, dobrácké a skromné Adélce, vlasy jenom kulmovali, to si pamatuju. Vešla jsi do maskérny, já po tobě hodila oko a představila se, že ti budu hrát starší ségru.
Monika: Tenhle moment si už nevybavím, protože všechno přebil dojem z toho, že jsem přes zrcadlo viděla, jak za mnou vešel do maskérny Karel Heřmánek, pan Kemr, Preiss, Nárožný... Nechápala jsem, jak jsem se mezi těmi hvězdami ocitla – já, neznámá maturantka z Olomouce.
Taky je možné, ale to jen domýšlím, že Bočan mohl Mirka předtím ponouknout – hele, sbal ji, ať do toho závěrečného polibku dostaneme emoci. To by nebylo nic odsouzeníhodného, běžná režijní taktika.
