RECENZE: Od filmu k atrakci. Pokračování příště, hlásí noví Avengers

Za prozrazení detailů komiksu Avengers: Infinity War se hrozí bezmála popravou, divák má však právo vědět jednu věc předem. Že vstupné platí vlastně za polovinu filmu. Po sto padesáti minutách chybí jen doslovný titulek – Pokračování příště.

Čtvrtý díl série dopoví osudy superhrdinů takřka do roka a do dne, na jaře 2019. Třetí část, která právě vstupuje do kin a zosobňuje prakticky začátek rozděleného konce, znamená pro fanoušky bezbřehou slast, pro zbytek světa vatu. 

Posedlost nekonečností se totiž přelévá v monotónnost: než se jednotliví aktéři postupně vynoří a usmíří, seženou si zbroj, domluví se na společném tažení proti ničiteli vesmíru, rozdělí si úkoly a rozletí se po jednotlivých planetách, připomíná film vleklé jednání OSN, z nějž nakonec vypadne bezzubá rezoluce.

Infinity War má výhodu v ústředním zlosynovi, protože jeho představitel Josh Brolin umí zahrát víc než maskérské bububu, a nevýhodu v komiksovém zacházení s mýty. Nesmrtelnost bohů ani smrtelnost lidí v nich totiž k ničemu nezavazuje, tudíž hádání, kdo (ne)přežije do další várky, ztrácí smysl. Bez pravidel se může stát cokoli. Jako pes honící vlastní ocas působí věty „moc mluvíš“ nebo „už nechci slyšet ani jednu popkulturní narážku“. Načež se nadále žvaní a cituje třeba „předpotopní Vetřelec“.

Avengers: Infinity War

60 %

USA, 2018, 149 min

Režie: Anthony Russo, Joe Russo

Předloha: Stan Lee (komiks), Jack Kirby (komiks)

Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely

Hrají: Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Evans, Scarlett Johansson, Josh Brolin, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chris Pratt, Zoe Saldana, Elizabeth Olsen, Paul Bettany, Anthony Mackie, Sebastian Stan, Dave Bautista, Peter Dinklage, Tom Hiddleston, Idris Elba, Gwyneth Paltrow, Samuel L. Jackson,

Už tradičně Avengers selhávají, kdykoli přijdou velebné projevy, osudová vyznání, milostná romantika a slzavé dojímání vůbec. Naopak jim svědčí odlehčení, které vedle spolehlivého ironika Iron Mana v podání Roberta Downeyho Jr. tentokrát zařizuje barvitá posila figurek ze série Strážci galaxie. Pár vtípků padne i při vzájemném představování za finální bitevní vřavy, protože někteří se nestihli seznámit dříve; až se zasteskne po takzvaném dietlovském stolu, k němuž autor seriálů nahnal hned celé stádo svých reků, třeba pod záminkou oslavy.

Ano, na Avengers se chodí také kvůli akci. Je stejná jako vždy: velkolepě umělá a uměle velkolepá, nadto její choreografie vypadá tak trochu halabala, jako by se představivost omezila na pořadník, kdy, kdo a odkud skočí do záběru. Každopádně snímkem Infinity War přešli Avengers s konečnou platností od filmové rodiny k pouťovým atrakcím, z jejichž stylizace pak pokusy o psychologii vztahů vyloženě trčí.

Jestli se v umění zdůrazňuje otázka míry, komiksové velkofilmy dávno žádnou míru neznají. Snad právě v tom někdo vidí jejich kouzlo.