Aňa: Jsem smutná, Želary jsou tým

Jako na kolotoči si v posledních dnech mohla připadat herečka Aňa Geislerová. Z hollywoodské oscarové slávy se vrátila ve středu odpoledne.

Hned druhý den na ni čekalo natáčení komedie Sklapni a zastřel mě. V sobotu večer si jen odskočila na vyhlášení Českých lvů. Ačkoliv získala cenu pro nejlepší herečku v hlavní roli, film Želary neuspěl.

"Trochu se bojím, aby nám večer nevypráskali kožich," strachovala se vycházející mezinárodní herecká hvězda před slavnostním vyhlášením českých filmových cen.

To ještě netušila, že se její obavy brzy naplní. Původně favorizované Želary, které byly akademií nominovány v jedenácti kategoriích si odnesly pouze dva křišťálové lvy.

Kromě Geislerové si odnesl sošku ještě Jiří Klenka za nejlepší zvuk a dál už nebylo nic.

"Nemohla jsem večer vnímat objektivně. Prožívala jsem to ve vlnách, nejdřív jsem si přála, aby už přišly naše kategorie, pak ta moje, pak jsem myslela na ostatní. A kvůli nim jsem smutná, Želary jsou tým," řekla po skončení večera zklamaná herečka.

Rozhovor s Aňou Geislerovou

Z Ameriky jste se vrátili bez Oscara a všichni říkáte, že nejste zklamáni. Vážně tomu máme věřit?
To si pište! Jsem spíš... smutná. Vláčet s sebou tu sochu by bylo fakt hezký. Ale zklamaná nejsem, pro mě jsou Želary pořád stejně dobrý, jako byly před odletem do Ameriky. Už samotnou nominaci beru jako hlavní ocenění, jako chválu naší práce. Dál je to soutěž o to, kdo bude vítěz a kdo nevítěz. Jenom škoda, že se nedá zjistit, kolik nám chybělo hlasů k vítězství. Zajímalo by mě, jestli scházely třeba jenom dva, anebo sto.

Los Angeles: citrony, steaky a kolibříci

V Česku jste považována za herečku, která má předpoklady se prosadit v cizině. Jak jste si omrkla Los Angeles a Hollywood?
V Los Angeles se mi strašně líbilo. Na jedné straně hory a na druhé oceán. Honza Tříska říkal, že člověk hned pozná, jestli jede blbě. Buďto má vidět hory, nebo oceán. Ak tomu mám pocit, že většinu z toho, co vidíte, už znám z filmů. Tohle je vám povědomé, tamto taky. Takže jsem se docela rychle domestikovala.

Uměla byste tam nějakou dobu žít?
Jo, bez problému. Je tam teplo a na stromech citrony, obrovský steaky a kolibříci. A všechno je tam hodně čitelné. Pokud máte úspěch, lidi vás chválí a dávají vám najevo, že máte dveře otevřené.

A když úspěch nemáte?
I pak se to jeví jako srozumitelné. Najednou víte, kde váš výběh končí a kam už nemůžete. V tom se rychle zorientujete. I když, pravda, všude se setkáte se spoustou falešného entuziasmu a hrané konverzační vřelosti. Ale to jsou postřehy po jednom výjimečným týdnu. S realitou to možná nemá nic společnýho.

Ovládáte tuhle vřelou mluvu, při které je všechno fantastické a úžasně fajn?
Ne, ale jsem na ni zvyklá z Anglie. Je to speciální disciplína, taková pozitivní šolíchačka.

Touhle šolíchačkou jste mluvila s Julií Robertsovou? Prý jste spolu klábosily na večírku v Hollywoodu.
S Robertsovou jsem se nebavila. S Bárou Trojanovou - manželkou režiséra Ondřeje Trojana - jsme vedle ní stály asi deset minut. A samy pro sebe jsme si ji hodnotily. Kde má co navíc a kde co chybí. Pak jsme usoudily, že je z nás už chuděra úplně nervózní - z naší krásy, samozřejmě - a šly pryč. Pak jsme jí možná řekly, že vypadá dobře. Aby jí to nebylo líto, to je celý. Ale mluvit jsme s ní klidně mohly, ne že by to nešlo. Stála metr od nás a dávala si jedno šampaňský za druhým. Vlastně byla půvabná. Člověk si uvědomí, že mu u všech herců, co je zná jen z filmů, chybí jeden malý velký detail. Ato je pohled z očí do očí. Tak jsem se jim tam do nich párkrát koukla...

Jaký je podle vás rozdíl mezi špičkovými americkými a českými herci?
Američtí mají víc prachů. A možná jsou i lepší.

V čem?
Někdy mi přijde, že v tom našem evropském herectví občas jenom hrajeme, že něco prožíváme. Sebe z toho nevyjímám. Kdežto v Americe to herci opravdu prožívají, nebo jim to zkrátka víc věřím. A pak se holt musí upřímně přiznat, že jsou lepší. I když teď při sympoziu tvůrců cizojazyčných filmů mi vadilo, jak někteří režiséři odpovídali na otázku, zda by chtěli točit v Americe. Dva z nich říkali, že by strašně rádi natáčeli s americkými herci, protože jsou nejlepší. Přitom tam tihle dva chlápci měli s sebou svoje herce, kteří pochopitelně výrazně pomohli k nominacím jejich filmů. Neslezli z plátna, a především na nich byla veškerá pozornost.

Co na stejnou otázku odpověděl režisér Želarů Ondřej Trojan?
To se mi právě hrozně líbilo! Řekl, že u nás jsou stejně dobří herci jako všude jinde. Ne-li lepší. A s klidem dodal, že by v Hollywoodu možná točil, ale jenom v případě, že by tam přistoupili na jeho podmínky. A samozřejmě za předpokladu, že by si s sebou mohl vzít svůj štáb. A mohl kouřit na place.

A co na to publikum?
Co? Měl potlesk v sále! A nejeden. Když mu předávali nominační diplomek, tak poděkoval akademii za tak moudrý rozhodnutí...

Chtěla jsem si zařvat

Škoda, že Želary nevyhrály. To by mluvil i při přebírání Oscara. Měl připravenou řeč?
To si člověk ani nemůže lajsnout, že by si nic nepřipravil. I Ondra nakonec uznal, že si něco napíše na papírek. Ale nepamatuju si, co chtěl říkat. Vybavuju si jen, že mě strašně chválil asi patnáct minut... Zbytek nepovím, on si to schoval na příště, aby to nemusel přepisovat... Ale úplně vážně - chtěl poděkovat taky autorce předlohy Květě Legátové. A já teď taky. Díky.

Co byste na pódiu pronesla vy?
Dopředu jsme věděli, že vítězové mají na proslov půl minuty. Nebo minutu? Už ani nevím. Když pak někdo přetahuje, režie mu do řeči pustí hudbu. Ale já byla odhodlaná se vrhnout k mikrofonu, i kdyby mi v tom chtěl zabránit kdokoliv. Takovou příležitost bych si nemohla nechat ujít. Přinejmenším jsem chtěla zařvat jedno nehorázně sprosté heslo pro zasvěcence na Dobešce: K+B Čést. A taky, že se v noci z nás stanou Lords of Drinks! (Páni drinků, narážka na vítězného Pána prstenů, Lord of the Rings - pozn. red.)

Cítili jste, kolik lidí vám doma na dálku drží palce?
Dostávali jsme spoustu esemesek a věděli jsme, že na nás myslí fakt hodně lidí. A já, člověk dost nevrlej obzvlášť na novináře, musím uznat, že i oni se zasloužili o to, že tady byl kolem Želar a Oscarů velký humbuk. Ségra Lela mi do Ameriky psala, že už jsme jak hokejisti na olympiádě - každej den v novinách.

Kdo vás po vítězství konkurenčního filmu Invaze barbarů na dálku nejlépe utěšil?
Náš střihač Láďa Barák nám poslal textovku: Vás si tak poslat pro Oscara! To jsme najednou v tom Hollywoodu měli pocit, že jsme jako nějaký malí smradi, kterým to na výletě tak úplně nevyšlo. Jako bysme jen ztratili pětikorunu na pívo.

Režisér Saša Gedeon během přátelského rozhovoru s Aňou Geislerovou.

Herec Jan Potměšil gratuluje herečce Aně Geislerové k získání Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Aňa Geislerová a její sestra Ester.

Herečka Aňa Geislerová

Aňa Geislerová přebírá Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Herečky Iva Janžurová a Aňa Geislerová

Martin Zbrožek a držitelka křišťálové sošky za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Želary Aňa Geislerová.

Herečka Aňa Geislerová letos získala Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli za film Želary.

,