U Paní Blanky nevládly sociální bariéry, chodívali sem všichni, kdo tehdy poblíž pracovali: zaměstnanci kina Hvězda, lidé z tiskárny, novináři ze Svobodného slova i členové Městských divadel pražských. Mezi nimi právě Švehlík, než přešel do Národního divadla.
Tehdy, v osmdesátých letech, se tu vedly hovory nezávazné i z pohledu komunistického režimu paličské. A do lidového mikrokosmu dokázal Švehlík zapadnout stejně samozřejmě jako do rolí, které mu profesní dráha přisoudila. Od pánů po kmány, od tragického krále Leara k pohádkovému kováři.
Připomínal vynikající příklady jako Sňatky z rozumu a soudil, že nižší kvalitou se dnešní televize přizpůsobují uhoněnému divákovi.
