Španělova zpověď v lecčem připomene mexickou Romu. Není tak podmanivě strhující, ale sdílí s ní dvě vzácnosti, totální absenci sentimentu a efektů.
Kdysi Almodóvar provokoval bizarní výstředností, teď se v soukromé závěti slavného režiséra v krizi vrací podobně jako autor Romy k prvotní čistotě.
Umělec bez inspirace i chuti k životu potřebuje znovu nalézt podstatu – a kde jinde ji najít než v okamžicích, kdy se svět zdál tak jednoduchý, maminčina náruč tak bezpečná a budoucnost nekonečná?
Režisérovo alter ego hraje dokonale zkázněný Antonio Banderas, který má únavu samoty v očích, gestech i tónu společenské konverzace: „Co budu dělat, když nepracuji? Zřejmě žít.“
Zprvu se zdá metoda jeho návratů do vzpomínek mechanická, třeba od barového piana ke kostelnímu sboru, a jeho bonmoty vypočítavé: „Když mám více bolestí, modlím se, když jen jednu, jsem ateista.“
Bolest a slávaŠpanělsko, 2019, 108 min Režie: Pedro Almodóvar Scénář: Pedro Almodóvar Hrají: Antonio Banderas, Penélope Cruz, Raúl Arévalo, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia, Kiti Mánver, Cecilia Roth, Julieta Serrano, Julián López, Nora Navas, Susi Sánchez, Agustín Almodóvar, Rosalía, Pedro Casablanc Kinobox: 73 % IMDb: 7.5 |
Jenže to je pouze klamný povrch. Zatímco chorobami jeho těla provede vtipná animace, nemoci duše se odloupávají v subtilních situacích střídajících stesk s humorem, oboje však v jemných dávkách, ať se pokouší o smír s výbušným hercem, či přijímá pokyny umírající matky, že chce do rakve „nalehko, bosa“.
Trochu školometsky vyzní jen heroinová linka, ale sotva si divák přizná, že nejlépe je mu v krajině dětství s maminkou v podání Penélope Cruzové a s úpalem první touhy, rafinovaná stavba odhalená až v posledním záběru stvrdí, že Almodóvar ještě zdaleka nekončí.
