Promítal hostům sebeoslavné filmy o vítězných bojích a jen holandská královna si mu troufla říci: Vždyť vy jste nejvíc válčili sami mezi sebou. Řeč byla o člověku, ne o jménu z dějepisu, a nevedli ji politologové, nýbrž tajemník, kuchař, krejčí. Konstatovali; nechválili ani nehaněli. Jaká radost oproti tuzemské praxi, kde příběh není ničím, zato komentář musí poučovat.
Alespoň vyhnout se jednoznačnosti zkusil i Gambit, hraná variace na případ Babice, kterou autor Jan Drbohlav a režisér Jaromír Polišenský vsadili do modelu takřka westernového s vždy dojemným rekem. Mladík z města přijíždí do Zapadákova začít kariéru, opatřen jasným názorem a zapáleným srdcem: oč víc má iluzí, o to méně zkušeností v lásce. Při obrazné šachové partii s kolegou novinářem, zralým skeptikem z politické opozice, dostanou sice jeho ideály na frak, na rozdíl od Hollywoodu však nenajde odvahu vykřičet pravdu do světa, nýbrž přijme život ve lži... Ovšem z takto daného půdorysu se jistá tezovitost vymazat nedala, ještě podpořena průhledným udavačem či růží zabalenou v Rudém právu.
Sobotní blok na ČT 2 si vybral téma surrealismus a pral se s několika nevýhodami. Za prvé, nedávno byl uveden obdobný pořad o Toyen. Za druhé, úvodní dokument Nazí v trní z chystaného cyklu Příběhy obrazů a soch byl z rodu těch účelově vzdělávacích, nevynalézavých pořadů o výtvarném umění, kde obrazy ilustrují čtené slovníkové heslo. Výrazový lyrismus za současného omezení psychického automatismu - to je věta holá odpuzovací, chvilka, kdy divák hledá repelent. Paradoxně tu Josef Topol připomněl, jak Mikuláš Medek nesnášel kunsthistorické pitvání svých děl, okamžik, kdy teoretici "rozebírali, co znamená každý čtvereček". A právě "pitvu čtverečků" film předváděl. Následná Šílená láska, osobitá i filmařsky nápaditá, se zase vysílala už před lety. A tak premiérový doklad, že i "neživé" obrazy lze nově inscenovat v téměř hrané podobě a že nejlepším "vykladačem" díla je autor sám, přišel opět ze zahraničí v portrétu René Magritte.
Na zábavné frontě klid. Zeměkoule na ČT 1 se zdokonaluje, od Kaisrových němých etud a la Mr. Bean chodící spící k Lábusově komentáři absurdních sportovních přenosů; sebeironií tu potěšila Dušica Zimová. A Politické harašení opět zlidovělo: už vtipkují jen o prezidentových orgánech nebo na téma "hrabe celá rodina".
Alespoň vyhnout se jednoznačnosti zkusil i Gambit, hraná variace na případ Babice, kterou autor Jan Drbohlav a režisér Jaromír Polišenský vsadili do modelu takřka westernového s vždy dojemným rekem. Mladík z města přijíždí do Zapadákova začít kariéru, opatřen jasným názorem a zapáleným srdcem: oč víc má iluzí, o to méně zkušeností v lásce. Při obrazné šachové partii s kolegou novinářem, zralým skeptikem z politické opozice, dostanou sice jeho ideály na frak, na rozdíl od Hollywoodu však nenajde odvahu vykřičet pravdu do světa, nýbrž přijme život ve lži... Ovšem z takto daného půdorysu se jistá tezovitost vymazat nedala, ještě podpořena průhledným udavačem či růží zabalenou v Rudém právu.
Sobotní blok na ČT 2 si vybral téma surrealismus a pral se s několika nevýhodami. Za prvé, nedávno byl uveden obdobný pořad o Toyen. Za druhé, úvodní dokument Nazí v trní z chystaného cyklu Příběhy obrazů a soch byl z rodu těch účelově vzdělávacích, nevynalézavých pořadů o výtvarném umění, kde obrazy ilustrují čtené slovníkové heslo. Výrazový lyrismus za současného omezení psychického automatismu - to je věta holá odpuzovací, chvilka, kdy divák hledá repelent. Paradoxně tu Josef Topol připomněl, jak Mikuláš Medek nesnášel kunsthistorické pitvání svých děl, okamžik, kdy teoretici "rozebírali, co znamená každý čtvereček". A právě "pitvu čtverečků" film předváděl. Následná Šílená láska, osobitá i filmařsky nápaditá, se zase vysílala už před lety. A tak premiérový doklad, že i "neživé" obrazy lze nově inscenovat v téměř hrané podobě a že nejlepším "vykladačem" díla je autor sám, přišel opět ze zahraničí v portrétu René Magritte.
Na zábavné frontě klid. Zeměkoule na ČT 1 se zdokonaluje, od Kaisrových němých etud a la Mr. Bean chodící spící k Lábusově komentáři absurdních sportovních přenosů; sebeironií tu potěšila Dušica Zimová. A Politické harašení opět zlidovělo: už vtipkují jen o prezidentových orgánech nebo na téma "hrabe celá rodina".
