Příběh lidového léčitele Jana Mikoláška točí podle scénáře Marka Epsteina, s Trojanem pracovala už na Hořícím keři. Co ji stále táhne do Česka? „Ani nevím, ale část mé kulturní totožnosti je tady. Prožila jsem ve vaší zemi zásadních pět let, její nejlepší i nejhorší časy,“ vzpomíná Hollandová na svá studia koncem 60. let. „Máte i skvělé štáby, spolehlivé řemeslníky bez ega a možná tu nacházím harmonii mezi Polskem a Západem.“
Šarlatán líčí skutečný osud. Je to těžší než vyprávět fikci?
Když jsem četla scénář, myslela jsem si, že jde o smyšlenku, tak bohatý je to portrét. Jinak je pro mě záhadou, proč všude letí pravdivé příběhy, možná se na ně lépe shánějí peníze nebo je to autorská lenost, krize představivosti, kterou už mají jen pohádky. Ale Šarlatán není klasický životopis, obsahuje silný osobní pohled autora a k tomu plno záhad. Prý měl pět milionů pacientů, takže v každé rodině o něm slyšeli.
Liší se v jeho roli oba Trojanovi?
Oběma to prospělo. Ivan musel hledat i temnou stránku postavy, takže vyšel ze své pohodlné škatulky ušlechtilých hrdinů, a Josef zázrakem dospěl do správného věku, věděla jsem, že dvacetiletého už Ivan nezahraje. Syn má nejen otcovu podobu, ale i povahu, poctivost a gesta, stačí vidět, jak si balí kufry.
V současnosti v kinech převažují buď komiksy, nebo oslavné plakáty. Existuje ještě třetí cesta?
Jen její maličké zbytky. Kina cílí na mládež, festivaly zase na ezoterickou menšinu. Osobnější věci se dělají vzácně, teď se přestěhovaly z filmových studií do seriálů. Černobyl nebo brexit byly skvělé příklady, ale jinak i televize kontroverzní témata raději obcházejí, protože by ztratily polovinu diváků s jiným názorem. V Polsku už se ani nesnaží.
Působíte i ve Francii a ve Státech. Vážně se Hollywood přetváří?
Po léta patřil mužům, protože prý muži vybírají, nač se půjde do kina. Teď se zjistilo, že o tom rozhodují spíše ženy, takže se točí více příběhů o ženách, a dokonce se ukazuje, že je to ekonomicky výhodné.
Ženy mohou měnit filmový trh?
Dokonce i svět. Mám drastický nápad: zkusme vzít mužům právo volit. Stačí na tři volební období, voleni být smějí, ale hlasovat ne. Kvůli mužské vizi se politika ocitla ve slepé uličce, z testosteronu se rodí nacionalismus, hlásí se k němu až sedmdesát procent mladých mužů, kdežto u žen jen pětina...
... ale proč zrovna troje volby?
Za dvanáct let se to stihne: v první etapě by byl chaos, ve druhé by to začalo fungovat a ve třetí upevnilo.
Vy věříte, že ženy moc nepohltí?
To nelze říct, ale pro ženy je mateřství důležitější, jsou praktičtější a projekt je zajímá víc než ideje.
Máte zábavný plán. Skoro jako z české sci-fi komedie.
Češi mají humor přirozeně v genech. Za studií jsem pohrdala „menzlíky“, jak jsme jim říkali, vzorem mi byl spíše vážný Evald Schorm, ostatně v mládí člověka přitahuje víc tragika. Ale postupem času jsem ocenila tragikomický balanc, což je česká specialita. Možná i kvůli ní se pořád vracím.
