Jste v poslední době často u nás.
Jezdím do Čech moc rád. Naposledy jsem si zde zahrál v rodinném filmu Dukátová skála. I když hraji celý život negativní role a je dost lidí, kteří si spojují moji vizáž a role s mým charakterem, tady jsem byl za milého tatíka, který má dvě dcery a jezdí po republice se střelnicí. Jsem velmi disciplinovaný a poslušný herec, který ctí to staré pravidlo, že režisér a maminka mají vždy pravdu. Takže v podstatě jsem velmi rád, že mě obsadil, role Roma mi myslím velmi sedla. Měl jsem i volnost při vytvoření charakteru postavy i co se týká kostýmů. Pevně věřím, že spolu ještě budeme v budoucnosti dělat.
Jaké bylo před natáčením první setkání s neznámou dívenkou Justýnou Ellou Klimešovou a naopak známou modelkou Petrou Faltýnovou? Obě vám hrály dcery.
Justýna mě okouzlila okamžitě. Já jsem se do ní zamiloval, protože v první natáčecí den, kdy jsme jezdili autem, jsem pochopil, že je to neskutečně talentované dítě, přímo předurčené pro práci před kamerou. Okamžitě jsem ji obsadil do našeho filmu Čára, kde si zahrála také. Věřím, že to dítě udělá velkou kariéru. Co se týká Petry Faltýnové, přiznám se, že jsem byl zaražený, když jsem se dozvěděl, že bude hrát mou dceru. Ať chcete, nebo nechcete, vliv bulváru vám vleze pod kůži a z toho, co si občas přečtu na internetu, jsem si říkal, zda bylo režisérovo rozhodnutí správné.
Herec Andrej Hryc a Petra Faltýnová
Co jste si o ní myslel?
Čekal jsem, že přijde nějaká nafoukaná modelka, která bude velmi nad věcí a nebude ji zajímat pracovní nasazení. Musím ale říct, že jsem se velice mýlil. Přišla totiž velmi skromná holka, se kterou jsme si okamžitě padli do oka, a byla opravdu velmi příjemná. Hned na začátku mě požádala, abych jí řekl, pokud se mi někdy nebude na jejím výkonu něco líbit. Což jsem jí opravdu párkrát řekl a ona okamžitě poslouchala.
Zmiňovala jsem, že jste jezdili se střelnicí. Jak jste na tom vy se střílením?
Já jsem střelec. Jsem také vážně střelený a postřelený. Před třiceti roky jsem totiž utrpěl střelné zranění. V divadle mi kolega střelil puškou do krku a já málem zemřel. Přesto velmi rád střílím ze všech zbraní, které existují. Mám dvě pistole a občas zajdu na střelnici.
Vystřelil jste někdy ženě něco? Třeba růži?
Ano, ale vystřelit růži je velmi jednoduchá záležitost. Jednou jsem jedné herečce dokonce vystřelil facku. Bylo to ve filmu Zapomeňte na Mozarta, což byl velmi dobrý film od Miloslava Luthera, který bohužel vyšel zároveň s Amadeem, takže nemohl konkurovat. To byla koprodukce s Německem a hrála tam Katja Flint. Měli jsme jednu scénu, kde jsme museli zbourat dekoraci a celá scéna začínala tím, že jsem jí měl dát facku. Režisér Luther za mnou přišel a řekl, že jí musím opravdu tu facku dát. Scéna se nedala opakovat, protože se musel zničit altán, který se nedalo znovu postavit. Ta chudinka facku nečekala, protože jí to režisér neřekl. Režiséři takové finty mají a jak jsme dokončili scénu, tak jsem ji objal. Ona se třásla po celém těle, bylo to hrozné. Pro mě to bylo poprvé a naposled, co jsem nějakou ženu udeřil.
S filmem Čára, kde hrajete a navíc vaše dcera je jeho producentkou, jste uspěli i na filmových festivalech. Jak jste na dceru pyšný?
Moje dcera je dostatečně všeobecně uznávaná filmová producentka. Film je jejím dílem. Je i autorem námětu a má velký mezinárodní úspěch. Musím říct, že distribuce v Česku nás tedy nepodržela, protože například v Brně, kde žije asi 35 tisíc Slováků, se ten film vůbec nepromítal. Byli jsme pozvaní na 26 filmových festivalů. Zatím jsme vyhráli na festivalech asi pět cen, ale velkých mezinárodních cen v Chicagu, v Arasu, ve Francii. Má velký ohlas všude na světě kromě České republiky.
Čím myslíte, že to je?
Když mám být upřímný, jsem v šoku. Sám nevím. Dokonce mě děsí, že se v Česku dabují slovenské filmy do češtiny, což se na Slovensku v žádném případě stát nemůže. Po nás chtěli, abychom dabovali film do češtiny, co je úplný nesmysl, protože je to dvojjazyčný slovensko-ukrajinský film, kde část herců mluví ukrajinsky a část slovensky. Pokud by se to nadabovalo do češtiny, tak ten film ztratí absolutně smysl. Čára je první slovenský film, který šel v Čechách s českými titulky, což je dost hanba. Přístup kin a multiplexů k tomu filmu je podivuhodně negativní.
Slovenský herec Marián Labuda v prosinci 2005
Přitom Česko a Slovensko jsou spolu neustále propojené, a to i herecky. Nedávno i nás velmi zasáhl odchod do hereckého nebe pana Mariána Labudy, který byl v Česku oblíbeným hercem.
Byl to můj velmi dobrý kamarád. Odešel, velmi mě to zarmoutilo, ale byl nemocný. Myslím si, že poslední roky dost zanedbával svůj zdravotní stav. Byl deprimovaný, a když je člověk vnitřně deprimovaný, tak se to musí na zdravotním stavu odrazit, 73 let je strašně málo na to, aby člověk zemřel. On je nenahraditelný. Přijdou jiní herci a komici, ale Labuda už druhý nebude.
Jaká vás napadne první vzpomínka ve spojitosti s ním?
Já jsem s ním zažil strašně moc. Když jsem přijel z mého vinařství v Košicích a vrátil se do Bratislavy, byl jsem na volné noze a hostoval na Nové scéně. On zde byl členem a stali jsme se blízkými kamarády. Vzpomínek je nepřeberné množství a je těžké najít jen něco. Měl jsem ho velmi rád a moc jsem si ho vážil. Já jsem byl mladý bouřlivý člověk a Labuda byl ten člověk, který mi ukázal cestu k pokoře, jež je v herecké práci bezpodmínečně nutná. Herec musí být pokorný, protože ta práce to vyžaduje.
Naučil vás tedy pokoře?
Myslím si, že on byl mým hlavním učitelem. Nejvíc mě ovlivnil v tom, že v práci je nejdůležitější pokora, což si dnes mnoho mladých herců vůbec neuvědomuje a ani na toto téma neposlouchají. Nechtějí o tom vědět.
Začal jste díky jeho smrti nad sebou více přemýšlet?
Člověk musí být zodpovědný sám vůči sobě a musí korigovat své zvyky a styl života. Já si myslím, že to mám celkem pod kontrolou, i když budu mít za chvíli 70 let.. Každý je tak starý, jak se cítí a já se cítím na 45.
Co vás čeká v roce 2018?
Čekám na nějakou krásnou roli. Píše se mi jedna role ve filmu, který připravuje moje dcera. Film se bude jmenovat Gorila a bude to podle korupčního skandálu u nás na Slovensku. Bude to pravděpodobně zase koprodukce s Ukrajinou a tam mi píší nějakou pěknou roli. Miloš Kopecký, který byl mým hereckým vzorem, to řekl velmi jasně, že herec je slečna, která na taneční zábavě čeká, kdo ji pozve do tance. Takže já sedím na té taneční zábavě a čekám, který režisér mi konečně zavolá.
