Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Úplně jsem zapomněla, že jsem u něj jako studentka konzervatoře točila. Nedávno mi to připomněl tady váš kolega z MF DNES... Našla jsem si i kousek svého tehdejšího ‚herectví‘ a strašně mě to překvapilo. Psala jsem i Ivaně Chýlkové, jestli si na to pamatuje a prý matně,“ popisuje s úsměvem.
O svých hereckých snech z úplných studentských začátků říká: „Chtěla jsem hrát takové role jako paní Medřická, Hlaváčová nebo Galatíková – komedii i drama. Ale život a příležitosti vás pak zavanou jinam. Nikdy jsem se v tom moc nenimrala.“
Velký kus profesního života tvoří Adéla Gondíková dvojici s bratrem Daliborem. „On je pro mě pevná skála dodnes. Byl vždy tahoun, já spíš ta opatrná. U Snídaně s Novou jsem měla obrovskou trému, ale tím, jak mě táhl, jsem se otrkala,“ říká.
A jak vzpomíná na éru největší slávy? „Jeden rok jsme opravdu byli všude – Snídaně, Rady ptáka Loskutáka, speciály, přenosy. Byli jsme mladí, bez dětí, rádi v práci. Neříkali jsme si, že je nás moc. Pracovali jsme rádi,“ ohlíží se.
„Loskuták měl někdy i milion a půl diváků, u Gogo Show se řešilo, že když neměla dva miliony, je to málo... Dneska se čísla přesunula na internet a je to všechno úplně jinak. Bylo to ale někdy velké tempo. Učili jsme se i šedesát stránek textu za dva dny: písničky, scénky, rychlé převleky. Dvouhodinový pořad jsme natočili za tři hodiny. Psychický nápor byl horší než fyzický,“ ohlíží se.
Se sociálními sítěmi žije Adéla Gondíková s mírou. „Jsem spíše ten čumil – ráda se dívám: kam kdo jel a co dělá. Komentáře nečtu, občas mě šokuje, jak negativní umí lidi být. Sama nejradši přesdílím cokoliv, co dává smysl. Točit ‚dneska jsem byla v divadle‘ mi dělá problém – pořád se u toho kontroluju a pak to smažu.“
PŘEDCHOZÍ EPIZODA: Přece nejde o život! Jiří Dvořák a Lenka Nora Návorková vzpomínají na StarDance |
A proč se vlastně nerada dívá sama na sebe ze záznamu? „Nikdy jsem si na to nezvykla. Na projekci filmu Na horách jsem si i zakrývala oči – ale ten film jako celek je moc hezký,“ směje se.
Roli dostala nabídkou přímo od režiséra Rudolfa Havlíka, se kterým se zná i díky jeho práci s Jiřím Langmajerem. O vzájemné spolupráci s Havlíkem říká: „Byl citlivý. Když bylo potřeba, přišel tiše a řekl do ucha: ‚Míň.‘ Jsem totiž hlavně divadelní herečka a mám tendenci přehrávat. Vždycky mi pomohlo, že to mně a Anetě (Krejčíkové – pozn. red.) říkal ve dvou, bez vysílaček a okolo stojících lidí.“ Podle tvůrců je film „příběhem o lásce, přátelství a lidech, na které se spoléháme ve chvílích, kdy je zle“, a přibližuje i práci horských záchranářů.
K horám má blízko i Gondíková, ale „...velikánské velehory nejsou pro mě,“ říká. „Stačí mi naše hory nebo Alpy. Manžel ovšem velehory miluje a já mu věřím, takže o něj nemám obavy, když někam jede. Věřím, že neriskuje zbytečně jen kvůli fotce u kříže. Kdyby bylo potřeba, otočí to dřív a vrátí se domů,“ říká.
