Seriál Adikts. Asi stěží najdeme trefnější výraz pro reakce, jaké vzbudil, než „rozporuplné“. Čekal jste je takové?
Věděl jsem samozřejmě, že to je úplně ulítlé a přepálené a že podobné, silně stylizované věci nejsou v Česku moc standardní, a pro diváky tedy není jednoduché je vstřebat. Ale nečekal jsem, že budou tak rozporuplné reakce v kontextu pochopení toho seriálu. Jeho poselství. Nenapadlo mě, že bude někdo řešit, jestli je to dostatečně odstrašující, nebo spíš reklama na drogy, to mě tedy překvapilo. A vlastně mi taková diskuse připadá úplně zbytečná, důležité je to poselství. Taky mě dost překvapilo, že někteří adiktologové (odborníci zabývající se závislostmi na návykových látkách, pozn. red.) připodobňují Adikts k devadesátkovým projektům založeným na principu strašení, přesně toho jsem se chtěl vyvarovat.
Filmař, který dostane na film patnáct milionů od státu, nemá žádný důvod snažit se, aby se mu ty peníze vrátily.
