Princip soutěže je totiž tipovací, nikoli vědomostní, takže víc záleží na štěstí než schopnostech. Navíc z hlasujících diváků, jejichž zprůměrované odhady tvoří protiváhu názorům jediného hráče ve studiu, je případný výherce vybrán počítačem - vlastně tedy losem, bez ohledu na vlastní zásluhy o přesnost tipů, což není zrovna spravedlivé..
Odpovědi přitom opravdu velice zásadně obohatí divákův duševní vesmír, například okatá „malá domů“ čili sebereklama Primy na její nový seriál Krejzovi. Otázka totiž zněla, kolik kilogramů váží dohromady devět herců rodinné ságy. Bez takové informace je vskutku těžké žít.
Na druhou stranu nelze soutěži 1 proti všem upřít nakažlivé až osvobozující kouzlo nesmyslu. Někdy experimenty hraničí s disciplínami cyklu Zázraky přírody, třeba hádanka, kolik balonků unese školačku, jiné mají dokonale mimoňský charakter - jako králičí překážkový běh či fakírova chůze po vejcích.
Otravnou složku tvoří neustálé povinné připomínky moderátorů, ať si divák stáhne hráčskou aplikaci, rychleji přes Facebook než přes e-mail. Zároveň však oba potí krev, Leoš Mareš glosami typu „Prosím o spontánní potlesk“ či oslovením vítěze „Vy nešťastníku“, Libor Bouček coby imitátor sportovce.
Zato průvodkyně jednotlivými pokusy připomíná spíše manekýnku, která zaujímá pózy, celebrity tvoří jen trpnou okrasu pro jednu případnou nápovědu, ale hlavně není komu fandit, jestliže podstatou hry je hádání od oka, nanejvýš s pomocí malé násobilky. Prostě sázková hra v přímém přenosu, nic víc.
