Pravda je, že výprava do Hollywoodu konce 60. let by mohla být o něco kratší než výsledných 162 minut. Ale jednak je tu natolik veselo, že čas divák skoro nevnímá, jednak žádat od Tarantina, aby ubral, je stejně nesmyslné jako chtít od kluků uprostřed hry na piráty, aby si umyli ruce a šli psát úkoly.
Tenkrát v Hollywoodu je opravdu klukovská hra, milá, šťavnatá, chápavá, současně něžná i silácká stejně jako její kouzelně sehraní protagonisté, Leonardo DiCaprio coby cholerický herec televizních westernů toužící po filmové kariéře a Brad Pitt neboli jeho vyrovnaný osobní kaskadér.
Z plátna dýchá naivistický půvab seriálů, které tehdy šestiletý Tarantino hltal, zákulisní pragmatismus ateliérů, nálada města, ve kterém hvězdy v limuzínách míjejí hloučky hippies, zkrátka bezstarostná jízda uťatá reálnou vraždou těhotné herečky Sharon Tateové, již představuje sladká Margot Robbie.
Mimochodem právě děti květin zbavuje Tarantino obvyklého romantického nátěru, za což by si v době přepjaté politické korektnosti zasloužil medaili, naopak dává najevo oddanost zaniklému světu pistolníků, kovbojů a dokonce westernově laděného Jamese Bonda, což je jedna z parádních lahůdek.
Podobných vtipných drobností Tarantino tentokrát nabízí až marnotratnou hromadu, přitom však ve finále všechny dokonale zapadnou do promyšlené dramaturgické stavby, počínaje rituálním krmením psa a konče vetešnickým plamenometem v kůlně. Hlavně však svou lásku řemeslníkům zlaté éry továrny na sny vyznává tak nakažlivě, že jí s radostí podlehne i člověk, který vyrůstal jindy, jinde a s jinými pohádkami.
Zkrátka na půdě profesního retra je režisér jasně šťastný jak blecha. Nicméně, aby se snad fanoušci „pravého“ Quentina Tarantina nebáli o svůj tradiční příděl křiklavé krve, i tady se jí pochopitelně dočkají. Dokonce v podobě výbušné, šílené, krutě brutální, originální, vtipné a slovy nepopsatelné.
