Pravda, politický sitcom Jaromíra Soukupa Premiér nasadil laťku tak proklatě nízko, že ji nemůže podlézt ani český Dallas neboli Čechovi. A to přesto, že místní ságu podnikatelského rodu stvořil Tomáš Magnusek, jehož spolurežisérka Eva Toulová si loňským filmem Jak se moří revizoři vydobyla snad ještě větší despekt.
Samouk Magnusek podobně jako tvůrce Premiéra sám píše, režíruje i hraje v nezlomné víře, že to všechno umí a ještě ušetří, na rozdíl od Soukupa je však jeho víra bezelstná, nezáludná a bez mocenských ambicí. Ostatně Čechovy natočil ve vlastní produkci, teprve pak je nabízel tuzemským stanicím - a znovu skončil na televizním Barrandově, pro který dělal už Stopy života.
Naftaři Ewingovi z amerického Dallasu měli tři syny. V pohádce Byl jednou jeden král zjistil otec tří dcer, že sůl je nad zlato. Také stavební magnát Jan Čech žije se třemi dětmi ve velkém sídle, chystá se do penze a přemítá, kterému z potomků firmu předá; navíc do úvah začlení i nejstaršího vnuka.
Zatímco Soukupův Premiér si dává pozor, aby spoluaktéři jeho sólový výkon nepřebili, v Čechových se vyskytují i profesionálové známých jmen. Ale ani to nepomůže, protože nemají co hrát. Než si korunní princ přiveze svou popelku ze statku, všechny příbuzné jí popíše, aby věděla, kdo je „v pohodě“ a kdo „boží“, načež je představuje osobně znovu, nejprve na chodbě, pak u stolu.
Sám Magnusek coby tuzemský Džejár neboli padouch klanu, který nadbíhá vlivným a na neposlušné posílá „naše ukrajinské chlapce“, si dal ukázkový protiúkol, působí jako parodie mafiána. Konverzace je při nejlepší vůli prostě nepopsatelně bezobsažná, luxus spíše údajný, hudební podkres ubíjející a při osmé otázce „a co máma, a co táta, a co děda“ už chybí jen „a co Premiér?“
Protože ve finále prvního dílu s očekávaným zjištěním, že právě popelčin tatínek je ten poslední spravedlivý rebel, který odmítá magnátům prodat své pozemky, se paradoxně na zlomek sekundy zasteskne po Soukupově takyseriálu, který žádný děj ani nepředstírá. Z deště pod okap.
