Záběr z inscenace Zpráva pro Akademii

Záběr z inscenace Zpráva pro Akademii | foto: Peter Fabo

Opak Kafkovy Proměny. Zuzana Stivínová hraje člověka, jenž byl opicí

  • 0
Před akademickou obcí stojí Opice, která má přednášet o tom, jak se stala člověkem. Sto let od vydání brilantní povídky Franze Kafky Zpráva pro jistou Akademii připravují její divadelní adaptaci pod zkráceným názvem Zpráva pro Akademii v pražském Studiu Hrdinů.

Zatímco Kafkovo dílo je monologem „polidštěné opice“, před diváky předstoupí herci dva. „Režisérka Katharina Schmitt s dramaturgem Jakubem Režným se shodli, že nepůjde o monodrama, ale představení pro dvě postavy. Takže tam hraji já a Ivan Lupták,“ vysvětluje Zuzana Stivínová, která se představí v hlavní roli.

„Já hraji toho ‚člověka‘, který byl opicí. Ivan Lupták je něco jako můj majitel, chovatel, přítel. Může to být i asistent, vědec. Naše postavy jsou propojené a jedna druhou velmi potřebuje,“ přibližuje novinku, která má ve čtvrtek ve Studiu Hrdinů premiéru.

Žádní roboti

Web divadelní scény v souvislosti se Zprávou pro Akademii uveřejnil video představující humanoidního robota Lucy. Vkrádá se tak otázka, zda se tvůrci Kafkovu myšlenku nepokusí aktualizovat a spojit debatu o hranicích lidské existence s problematikou umělé inteligence.

„Určitě nehraji robotku,“ brzdí tyto úvahy Stivínová. „S Katharinou Schmitt nás spojuje to, že máme určitý společný zážitek. Obě jsme žily v zemi, kde jsme neuměly dokonale tamní řeč. To je strašně zajímavé – jste stejný jako ostatní, ale mluvíte jinak, nerozumíte. Téma představení bude hodně vyprávět i o integraci, transformaci,“ vysvětluje v souvislosti se svým dlouholetým pobytem v USA. I opičák v Kafkově povídce popisuje změnu prostředí; byl chycen v africké džungli a převezen do Evropy, kde se musel učit zdejším standardům.

„Podle mě to vypovídá o svobodě. Jestli vůbec existuje. Jestli když můžete jít, tak máte kam,“ uvažuje herečka o předloze. „Skoro bych řekla, že jde o opak Kafkovy Proměny. Jen si nemyslím, že je tak depresivní. Má to v sobě určitou naději, ale zároveň smutek,“ dodává.

„Každý se s tím může ztotožnit. Nebudeme dávat tolik odpovědí, spíše klást další otázky. Je to, myslím, velice intimní,“ říká ještě k divadelní adaptaci herečka.