Autor hudby Petr Kofroň i vedení divadla slibují divákům zážitek. Ale ne všichni jsou ze hry nadšení. Část uměleckého souboru totiž napsala před pár dny uměleckému šéfovi opery Tomáši Hanusovi otevřený dopis, ve kterém se staví proti jejímu uvedení.
Opera Mai68
„Jako protagonisté a interpreti vyjadřujeme hluboký nesouhlas s uvedením tohoto kulturního počinu, především kvůli jeho hudební stránce,“ stojí v dopisu, který podepsalo zhruba třicet zaměstnanců divadla.
Podle informací MF DNES se k takovému kroku umělci rozhodli minulý týden po první kompletní orchestrální zkoušce. Podle herců a zpěváků se připravovaná hra totiž nehodí do Národního divadla, ale spíše na nějakou experimentální scénu.
Ředitel divadla Daniel Dvořák si za originálním dílem stojí. „Každá nová opera je vždycky prototyp. Od umělců to bylo vyjádření obav, pramenící z toho, že nemají zkušenost se soudobou operou,“ prohlásil na adresu signatářů.
Šéf Národního divadla v Brně Daniel Dvořák
Dílo Mai 68 se přitom původně mělo hrát v pražském Národním divadle, premiéra byla ohlášená na letošní leden. Z toho ale sešlo kvůli výměně vedení zlaté kapličky. A Daniel Dvořák, bývalý šéf Národního divadla v Praze, operu přetáhl do svého nového působiště - Brna. Teď se pražská premiéra odehraje až tři dny po brněnské. Zároveň na novém představení poprvé spolupracovaly oba operní domy.
„Je to dílo hnusné, těžké, odporné k nastudování,“ vtipkoval na tiskové konferenci autor hudby Petr Kofroň. Sólisté souhlasí. „Jsou to náročné party,“ řekl představitel JPB Zoltán Korda.
Příběh mlčící většiny v Paříži i jinde, jak tvůrci nový titul nazývají, přivede na jeviště mimo jiné slavného filozofa a nejsledovanějšího spisovatele své doby Jean-Paul Sartra, revolucionáře Che Guevaru, sex symbol a herečku Jane Fondovou nebo třeba studenta JPB, jehož iniciály odkazují na Jeana-Paula Belmonda.
Opera Mai68
Krvavé tuzemské události roku 68 doplní projekce a dobové záběry. „Revoluční bouře, které začaly v květnu roku 1968 ve Francii, následně otřásly celou Evropou a předznamenaly i Pražské jaro,“ glosuje nové dílo Zdenek Plachý, jeden ze spoluautorů libreta a režisér, který tak zároveň vysvětluje, jak se v novém kusu propojí události z pařížské univerzity a neblahý osud české studentky Jarmily.
Ta při návratu z Francie domů zahyne pod pásy okupačního tanku. „Půlku opery jsem mrtvá a ležím v rakvi. Byl to docela šok přijít do divadla a vidět vlastní rakev šitou na míru,“ poznamenala k postavě studentky Jarmily pěvkyně Jana Wallingerová.
Studentské bouře v Paříži provázelo hromadné zapalování automobilů. Na scéně se objeví také reálné dobové vraky. „Je to prostě velká opera se vším všudy. Na scéně se objeví i početné sbory. Nejde ovšem o žádný dokumentární film na jevišti s hudbou a zpěvy,“ shrnuje ředitel divadla Dvořák a zároveň jeden z autorů námětu a tvůrce scény.
Pěvci budou zpívat a mluvit česky, z jeviště však v několika okamžicích zazní také čínština, španělština a francouzština. Diváky i přes dílo v mateřském jazyce čeká zařízení s českými titulky. „Zpíváme extrémně vysoko či dole, citujeme často i Sartra,“ vysvětluje pěvec Korda.
