„Je to věta s vykřičníkem. A život Růženy Vackové vnímám taky jako větu s vykřičníkem,“ vysvětluje název autorka scénáře Lucie Trmíková. Českou teoretičku umění, archeoložku a historičku, která žila mezi lety 1901 a 1982 totiž věznil nacistický i komunistický režim.
Jejího bratra a švagra za protektorátu popravili jako účastníky druhého odboje, ji samotnou pak před stejným osudem zachránilo až květnové povstání. A protože se v roce 1948 jako jediná profesorka Univerzity Karlovy zúčastnila studentského pochodu na podporu prezidenta Edvarda Beneše, vysloužila si nevoli i u nastupující komunistické diktatury.
Jako katolička ostatně už před únorem veřejně polemizovala s marxismem. „Pro ni bylo velmi důležité slovo. A ostře vnímala to zkřivení a zabahnění života ve slovech – ve vězení padesátých a šedesátých let tohle bylo extrémní, ale myslím, že se to týká i našeho současného života,“ uvažuje o jejím životě Trmíková.
RECENZE: Domnělou čistotu zatuchlého kláštera potřísní probodené srdce |
Vackovou v únoru 1952 zatkla Státní bezpečnost. Podle komunistických prokurátorů kazila mládež, byla velezrádkyně, špionka a agentka Vatikánu. Soud ji poslal na dvacet dva let do vězení. Zde založila tajnou vězeňskou univerzitu a „vystřídala tak posluchárny Univerzity Karlovy za přednášky na vězeňských záchodcích“, jak upozorňuje Jedl.
Na osudu statečné ženy, která ve vězení nakonec strávila celých šestnáct let a rehabilitována byla až v roce 1967 (pouze dočasně, o deset let později podepsala Chartu 77), tvůrce zaujaly její vnitřní svoboda a důstojnost. „A to za všech okolností jejího života. Její pevnost v postojích. Důslednost. I když cítila strach, vztek, úzkosti různého druhu. A její víra v to, že v každém člověku je světlo, že každý může vstát z jakéhokoli bahna,“ popisuje Trmíková.
Osudy silných žen je ostatně téma, kterému se Thálií oceněná herečka věnuje dlouhodobě. „Nehledáme jen zajímavé příběhy, ale životní cesty lidí, kteří nás můžou svými postoji, myšlením, svým životem ovlivnit a formovat. Je mnoho vět z inscenací, které už jsou třeba dlouho po derniéře, ale zůstaly ve mně a v určitých momentech se mi vybavují,“ uvažuje Trmíková a zmiňuje repliky Simony Weilové nebo Terezie z Lisieux, tedy hrdinek předchozích inscenací.
RECENZE: Mohou vyděsit. Ovšem extravagantní operní Přízraky dávají smysl |
„Otiskují se a působí pak překvapivě v různých okolnostech života. A je úžasné, když tohle slyšíte někdy i od diváků. Že se to do nich otisklo. V tom je podle mě smysl zpracovávání osudů výrazných osobností. Skrz divadlo se mohou rychleji dotknout – míří k srdci a přes emoce,“ dodává herečka, která se v novince objeví v roli Růženy Vackové.
Novinka Ženy, držte huby! má premiéru v úterý 7. února ve Studiu Švandova divadla, kde soubor nově sídlí. V inscenaci se diváci s Růženou Vackovou ocitnou v komunistickém kriminále padesátých a šedesátých let. V dalších rolích se vedle Trmíkové představí Jiří Černý a Filip Dámec. Součástí představení je i živý hudební koncert. Interpretace Bachových skladeb zazní v podání Moniky Knoblochové na cembalo a Libora Maška na violoncello.
