Byl jste jeden z prvních českých herců, kteří se objevili v reklamě. Jak se to přihodilo?
Krátce před revolucí jsem dělal na filmu Piloti s režisérem Otakarem Fukou. Když pak natáčel reklamu na cestovní kancelář Čedok, vzpomněl si na mě. S kolegou Karlem Greifem jsme vystupovali v rolích známých televizních postaviček Randalla a Hopkirka, režisér nás dokonce nechal namluvit jejich skutečnými dabéry Petrem Olivou a Václavem Postráneckým. Probudil jsem se a duch Hopkirka mi přišel sdělit skvělou novinku, že odteď už nemusíte do pobočky, protože zahraniční zájezdy jdou kupovat po telefonu. Dnes, kdy jde skoro všechno koupit přes internet, to působí až směšně, ale tehdy to byla převratná služba. Ještě před námi si v reklamě vybavím třeba Miloše Kopeckého. U kádě si koupil kapra, nesl ho v síťovce domů, a když se chtěl rozmáchnout paličkou, kapr na něj promluvil: „Proč si mě nekoupíš už naporcovaného v Pramenu?“ Nato Kopecký souhlasně kývl a kapra pustil do Vltavy.
Do Bezruče jsem nastupoval za 1200 korun měsíčně. V Praze jsem měl mít 1800, ale ty dvě stovky jsem dal kolegovi.
