RECENZE: Vy nejste žena, pane! Až nám tu nastaví totalitu hyperkorektnosti

Samotné pohlaví přece nemůže být důvodem k odmítnutí, doufá politik, který se účastní soudního řízení v novince Divadla Radka Brzobohatého. Inscenace Vy nejste žena, pane! si tropí žerty z obávané hyperkorektnosti.

Dva muži si pod neprůhlednými přezdívkami Veselé kokešátko (Jakub Slach) a Osamělá veverečka (Ernesto Čekan) píší na internetové seznamce. Každý na druhém konci tuší ženu, takže když se sejdou na smluveném rande, nestačí se divit. Kokešátko dává Veverečce košem a odchází domů. Případu se ale chytne právník a dosud neúspěšný politik (Milan Enčev), který v odmítnutí někoho jen proto, že je muž, vidí potenciál, jak zviditelnit svou stranu Liga tolerance. A začíná soud.

Tak zní hlavní zápletka divadelní hry Vy nejste žena, pane!, kterou přímo pro pražské Divadlo Radka Brzobohatého napsal Karel Janák. Známý režisér se zde chtěl humornou formou vypořádat se současným „trendem hyperkorektnosti“. Divadlo novinku nastudovalo v režii Lukáše Buriana a vedle zmíněných se zde představí Romana Goščíková či třeba Simona Postlerová.

Kabaretní odlehčení

Burian Janákovu vtipnou a vlastně docela dotaženou hru oživil písňovými vstupy. Herci tak jednotlivé scény doplňují zpěvem známých českých hitů, převážně pojednávajících o lásce. I když divák může přemýšlet, zda bylo takové oživení v poměrně dlouhém představení vůbec nutné, je třeba uznat, že všichni herci zde podávají dobré pěvecké výkony a vstupy přispívají k celkově odlehčené, kabaretní atmosféře večera.

Vy nejste žena, pane!

75 %

Divadlo Radka Brzobohatého

premiéra 16. prosince 2022

režie: Lukáš Burian

hrají: Ernesto Čekan, Jakub Slach, Simona Postlerová / Romana Goščíková, Jan Fanta, Milan Enčev, Anna Kulovaná / Charlotte Doubravová, Alžběta Fišerová

Hlavní předností kusu jsou ale vtipné dialogy a scénky, ve kterých herci zpětně odehrávají události u soudu řešené. Čekan se Slachem se zde skvěle doplňují, svou roli rádoby tolerantního politika si užívá i Enčev.

Původní situační komedii však Janák rozehrává dál, když v druhé polovině nechává Ligu tolerance vyhrát volby. Náhle se sami strůjci hyperkorektního světa ocitají v osidlech nové totality. Zde už začíná být hra i inscenace možná příliš doslovná, autorův varovný prst ční z děje opravdu okatě.

Pro velkou část diváků však může být takové varování v souznění s jejich pohledem na dnešní svět.