RECENZE: Matky a dcery bojovnice. Čtveřice žen proletí stoletím na přeskáčku

Čtyři generace žen, matek i dcer, proplují před diváky Vršovického divadla Mana v jeho nejnovější premiéře uváděné online Máma mi říkala, že bych neměla. Umělecké vedení pražského souboru totiž sáhlo po úspěšné hře anglické autorky Charlotte Keatleyové v režii Viktorie Čermákové.

Pro Vršovické divadlo Mana, kde se v činohře příliš neexperimentuje, to je trochu překvapivé jméno. Pro toho, kdo zná režisérčinu práci například ze Švandova divadla (Šaman věnovaný osudu Egona Bondyho) či z MeetFactory (multimediální letní experiment Bůh by řekl: bože, vy jste divný), může být Čermáková symbolem nekompromisního režijního přístupu, který divákovi zadarmo nic nedaruje.

V rozsáhlé tvorbě režisérky se však dají vystopovat i další linky. Pro Divadlo X10 třeba Čermáková zrežírovala působivý kus A zítra mě, lásko, opět pochovej, věnovaný osudu Rivy Kriegelové. Pro zmíněné MeetFactory pak počin Jasno Lepo Podstín Zhyna s velkým výkonem Evy Salzmannové. Oba kusy divákovi představují postavu nějakým způsobem bojující se světem, čelící nepřízni osudu.

Máma mi říkala, že bych neměla

70 %

Vršovické divadlo Mana

online premiéra 31. března 2021

režie: Viktorie Čermáková

hrají: Radka Fidlerová, Dana Černá, Máša Málková a Sandra Černodrinská

Vršovická novinka takový archetyp rozděluje mezi čtveřici hereček. Radka Fidlerová, Dana Černá, Máša Málková a Sandra Černodrinská ztvárňují čtyři generace žen v jasné posloupnosti 20. století. Válečný hukot bombardérů tak dost očekávaně střídají hity Beatles či pozdějších Simply Red. 

Jistou předvídatelnost, kterou by hra „zkoumající vztahy čtyř generací žen na pozadí velkých společenských změn 20. století“ logicky trpěla, zde však nabourává nechronologický způsob vyprávění.

Nutí diváka neustále udržovat pozornost, aby si z propletence jednotlivých scén postupně sestavil celou rodinnou anabázi. Atraktivitu téměř dvouhodinovému představení dodávají i soustředěné výkony všech čtyř hereček.