I přes slibnou divadelní i filmovou kariéru Pucholt v roce 1967 emigroval. „Byla to sázka, skok do prázdna. Ale za dané situace mi nic jiného nezbývalo. Podívejte, co se spoustě těch slušných lidí a tvůrců stalo. A nejen v divadle, ale i v technice, lékařství. Jak ty ohromné lidi, co později podepisovali Chartu 77, týrali. A jak jim bylo jedno, že mařili národní poklad,“ vzpomíná na minulý režim.
„A já věděl, že kdybych tady zůstal, že by mě nakonec vydírali. Říkali by: Musíš hrát tuto roli, nebo budeš mít potíže. Šlo o moc. Myslím, že jakmile ze sebe jednou něco prodáte, tak to pak už nelze koupit zpět. Je to jako když vás napadne plíseň,“ zamyslel se Pucholt, který ve Velké Británii vystudoval medicínu a dnes v Torontu působí jako dětský lékař.
„Doktoři dělají ohromné věci, daleko těžší než hraní ve filmu. Nikdo o tom neví. To vidí jen rodiče či příbuzní zachráněného člověka. Je to soukromá záležitost,“ srovnal dvě rozdílná řemesla, která měl možnost vyzkoušet. Celý rozhovor najdete ve videu.
