Jedno z posledních jeho dramat – The Mercy Seat – uvádí nyní pod názvem Trůn milosrdenství pražské Divadlo Ungelt. Hra o věkově i v pracovním postavení nerovném mileneckém páru měla premiéru v roce 2002 v off-broadwayském divadle Acorn Theater at Theater Row s Lievem Schreiberem a Sigourney Weaverovou v rolích Bena a Abby.
V české verzi ztvárňují tyto party Miroslav Etzler a Vilma Cibulková. Děj se odehrává v době teroristického útoku na newyorská Twins, respektive den poté. Ben si zachránil život tím, že místo v práci byl v době tragédie u své milenky Abby. Je psychicky na dně – má manželce a dětem prozradit, kde byl, nebo se nechat prohlásit za mrtvého, nikdy je už nevidět a začít nový život s Abby? Ta jej miluje, je však o dvanáct let starší a v práci je jeho šéfovou…
Vypjatá výchozí situace i zasazení do děsivých dnů, jež pronásledují mnohé Američany dodnes, slibují vášnivý dramatický svár s mnoha možnostmi mnohovrstevnatého pohledu na osobní život v konfrontaci s velkou celospolečenskou tragédií. Bohužel se však ukazuje, že LaBute přecenil své síly a teroristický útok je jen efektní slupkou banální hry o mileneckém neporozumění a lidském míjení, o mužské slabosti a o tíži ženského údělu navenek úspěšné, v osobním životě však osamělé ženy.
Děj se odvíjí v dlouhých monolozích obou partnerů. Vztah Bena a Abby je nahlížen víceméně jen z komentářů samotných postav, dramatických konfliktů je pramálo, herci nemají téměř co hrát. Takovým příběhům se u nás zvyklo říkat "bakalářské". Jednoduchá zápletka, několik uměle dodaných dramatických situací a krátká, nepříliš složitá pointa. Vyznění hry tedy závisí jen a jedině na hereckých výkonech a typovém obsazení.
Ač jsou Etzler s Cibulkovou v současné době partneři i v osobním životě, typově se v této hře k sobě příliš nehodí. Etzler je robustní, vitální typ a vedle Cibulkové rozhodně nepůsobí jako její mnohem mladší a poddajný partner. Psychickou rozkolísanost, zoufalství a slabošství ve vztahu k Abbě mu lze stěží uvěřit. Po jevišti se motá jako zvlhlý roztrhaný papír a jen sem tam, když jej Cibulková zachytí do silového pole svého vášnivého, energického herectví, vzniká skutečné dramatické napětí.
Úspěch či neúspěch této inscenace tak z velké míry závisí na Vilmě Cibulkové. A ta je její velkou výhrou, právě kvůli ní stojí za to na představení zajít. Zpovědi, apely, útoky, zoufalství, nadšení, touhy i racionální úvahy její postavy o so- bě samé i jejím vztahu k Benovi jsou plny výsostných hereckých kvalit, jež z takové blízkosti – diváci sedí téměř metr od herců – jen málokdy můžeme spatřit.
Cibulková vládne každým gestem, každou slovní replikou, každým hnutím nervu, jakoukoli emocí. Dlouhé monology v jejím podání mají syrovou vnitřní dramatičnost. Dokáže přesně načasovat i divokou slovní přestřelku, dynamickou akci, fyzickou rvačku. Vybuchuje, jako by v ní bylo tisíc odjištěných granátů. V tu chvíli se z ní stává divoká saň, rebelka i vášnivá, milující žena. A tak i když ke konci musí být divák zklamán prostoduchostí příběhu a jeho vyústění, je samotná inscenace přece jen silným divadelním zážitkem. Díky Vilmě Cibulkové.
NEIL LABUTE - Trůn milosrdenství
Divadlo Ungelt Praha. Překlad Marta Skarlandtová, režie Viktor Polesný, hudba Kamil Holub, výprava Vilma Cibulková a Viktor Polesný.
