VIDEO: Hej hola, hospodo! Co zbylo z cimrmanovské operety Proso

Každý čtvrtek po dobu sedmi týdnů v MF DNES vycházejí DVD s hrami Járy Cimrmana. Dnes je to Hospoda Na mýtince, divadelní zpracování části Cimrmanova sedmihodinového opusu: operety Proso.

Z cimrmanovské hry Hospoda Na mýtince | foto: Divadlo Járy Cimrmana

O čem hra je?
"Na takový návaly tady nejsme zařízený," hlásí vystresovaný hospodský, když se mu v jeho hospodě na mýtině uprostřed hlubokých lesů objeví, jako by spadl z nebe, vzduchoplavec Zeppelin a později také uprchlý trestanec Kulhánek.

V tušení nebývalého zisku se restauratér snaží udržet hosty v podniku u vytrvalé konzumace. K tomu účelu poslouží imaginární vnučka Růženka, která se před týdnem vypravila - "děvenka moje starostlivá" - pro šafrán a trochu toho zázvoru. Oba hosté tak setrvávají v hospodě v erotickém toužení, než se vnučka vrátí.

Jak si hra vede u fanoušků?

. Cimrman na DVD

Vše o cimrmanovských DVD za skvělou cenu ve speciální příloze www.idnes.cz/cimrman

Patří k těm "nejhláškovatějším" ze všech, které Cimrman (potažmo duo Svěrák - Smoljak) napsal. Její operetní téma člověka nejprve zaskočí. "Ale pak - žádné zklamání - naopak... absolutní rým, akustická konstanta," říká padesátník Václav z Blanska. "Stále používám ta fantastická spojení: Nejen pohlaví! Pij! - To že řekla, to musí být ženská," cituje ze hry. Václav byl dlouho odkázán jen na akustický vjem z desky, kterou si koupil v roce 1980. "Nebylo to na závadu, vždycky u Cimrmanů stačila jen ta slova, ale krásně poskládaná a vyslovovaná. Ty desky ještě mám. Je to nostalgie. Máloco mě rozesměje do hlasitého smíchu. Cimrmani vždycky!"

. Oblíbené hlášky ze hry

- Před týdnem se vypravila, děvenka moje starostlivá, do města pro šafrán a trochu toho zázvoru.
- Pij! To že řekla? To musí být ženská.
- Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.
- Neříkej, že je zde s tebou něžné pohlaví!? Nejen pohlaví!
- Dobro je prisjetiti se da prividno prav prut prema cilju predstavja u stvari pravodlivo krivudanje.

Tenkrát poprvé
Na scéně se objevuje figurína Ludvíka, kterou znají i televizní diváci z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Z Ludvíka se ve hře nakonec vyklube policejní inspektor Trachta. Dvacet let v hospodě čekal, až se objeví pašerák Göč zvaný Dešťovka. Dočkal se: zatýká falešného hraběte Zeppelina.

Proč má rád Hospodu Na mýtince
Miloň Čepelka, který hraje hraběte Ferdinanda von Zeppelin: "V té jsem dostal svou první velkou roli. A navíc roli milovníka, i když poněkud verbálního. A hlavně podvodníka. A záporná figura se vždycky hraje dobře. Navíc ta hra byla první, kdy se naši kluci autorští rozhodli, kam budou Cimrmana směrovat. Na přelom 19. a 20. století. Tam našel Cimrman svou parketu."

. Když se řekne Hospoda Na mýtince

Jaké pasáže rádi citují fanoušci

Teorie absolutního rýmu
"Dokonalý rým je možné utvořit pouze opakováním téhož slova," razil teorii operetní libretista Cimrman. Jak to vypadalo, ilustruje ukázka z operety Uhlířské Janovice. Jde o árii uhlíře Jana. "Miloval jsem děvče krásné/ měla oči tuze krásné/ vlasy měla jako len/ na políčku plela len/ naše staré hodiny/ bijí čtyři hodiny/sotva jsem s ní pohovořil/ řekla, abych pohovořil/ zdali staří dají dcerku/ již jsem viděl venku, dcerku/ naše staré hodiny/ bijí čtyři hodiny."
Akustická konstanta
Jinou variantou zdokonalování rýmů, která tolik nejde na úkor obsahu, byly takzvané akustické konstanty. Byla to zpěvná skupina slabik, která uzavírala každý verš. Známé jsou konstanty Dýjadýjadá, Bač-bač-jucharé nebo velmi známé podřipské Kábrt. Ze zahraničí pak alpské Hojdalá-dydý, za oceán proniknuvší Já-já-jupi-jupi-já. A v Indii zdomácnělý pokřik fotbalového družstva, které se dožaduje předčasného ukončení zápasu konstantou Nehru, nehru.
Dědeček byl blbec
A jaká je historie samotné Hospody Na mýtince? Jak se vlastně hostinský - "v této osamělé pustině uprostřed hlubokého lesa, kde široko daleko nikdo nebydlí, kudy nevede ani pěšina a kde bys za celý boží den neviděl živáčka, nebýt těch zatracených vzducholodí" - ocitl?
Zdědil zařízení po dědovi
"Notář vzal sekeru, jídlo na tři dny a vyrazili jsme. Když jsme se prosekali až sem, tu teprve jsem poznal, jaký byl můj starý dobrý dědeček, dej mu pánbůh lehké odpočinutí," vypráví hostinský, "blbec. Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář, lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl, ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si zařídil hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi. Tak si nakonec postavil tohleto."