Oficiální premiéra očekávaného představení se nenávratně vzdaluje. Tvůrci už ji pětkrát odložili a poslední zprávy dokonce mluví o tom, že muzikál z programu dokonce na několik týdnů zmizí úplně, aby se dostalo na úpravy. Prý je není možné stíhat při veřejných zkouškách, přestože už někteří diváci zažili zastavování show a mnohaminutové přestavby scény. Muzikál by se pak po koncepčních změnách vrátil "někdy v létě".
I to je paradox: Spider-Man se totiž hraje několikrát v týdnu a je obvykle vyprodáno. (Jen za předposlední týden přinesl do kasy v přepočtu 22,5 milionu korun.) A nejinak tomu bylo i ve středu, kdy se ve Foxwood Theatre nedalo hnout.
Spider-Man z BroadwayeJaký je muzikál Spider-Man: Turn Off The Dark, se dočtete v podrobné recenzi, kterou pro vás připravujeme. |
V publiku seděli dospělí i malé děti, ale i cizinci, kteří vůbec nemluvili anglicky. Všichni chtěli vidět příběh obyčejného kluka, který k výjimečné pavoučí síle přišel. On, respektive herec a zpěvák Reeve Carney, jeho kolega Patrick Page coby šíleně zelený antihrdina Goblin a scénograf George Tsypin jsou těmi, kvůli nimž stojí zato na Broadway vyrazit.
První dva jmenovaní drží hru pohromadě, jejich výkony jsou zdaleka nejpřirozenější a pěvecky nejjistější. Zároveň jejich vzdušný souboj, při němž létají nad hlavami diváků (britský The Guardian o něm nelichotivě napsal, že připomíná laciné cirkusové číslo), vypadá famózně.
Vztah hrdina – zloduch navíc přináší i nejzajímavější melodie. Když už se zdá, že se po popěvcích až příliš inspirovaných skladbami Where The Streets Have No Name či Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me (patřící ale, ehm, Batmanovi) a po přiznané, tedy do pořadu zakomponované písni Vertigo Bono a The Edge z U2 nezmůžou na novou "pecku", překvapí rockovou parádou.
Goblin, Spider-Man a bitva u Chrysler Building – důvod, proč zajít na muzikál s hudbou U2.
Jednou z nich je "válečný výkřik" I'll Take Manhattan, kdy si padouch podmaňuje město. Parádní je i zpěv Petera Parkera, který ve svém pokoji zjišťuje, že má nové schopnosti a poprvé se za zvuku Bouncing Off The Walls doslova proběhne po zdech. Tyhle melodie totiž mohou bezproblémově zbořit hitparády. A když se přidá Pull The Trigger a zpěv čtyř generálů (ti výrazně upozorňují doktora Osborna – později Goblina na význam moci v rukách vědy), řeklo by se, že antimilitantní Bono může skládat skvělou pochodovou muziku.
Jenže polovinu potlesku vestoje, kterým publikum odměnilo tvůrce dvouhodinové show, si zaslouží zmíněný scénograf Tsypin. Díky němu má Spider-Man kde běhat a kde létat. To díky němu se do divadla vejde Chrysler Building, redakce novin, podivná futuristická laboratoř i ulice odkudsi z předměstí. A právě díky němu je možné, že z jeviště diváky do očí bije ten nejpůsobivější komiks, který kdy lidé v divadle mohli vidět.
Dojde i na klasické pavoučí nitě.
Žádné bubliny s výkřiky nejsou třeba, stačí jen naznačit detaily, jež by nabídlo každé okénko kresleného vyprávění. Představte si je v nadživotní velikosti a efekt je zřejmý.
Kdo tedy čekal hity podobné One či With Or Without You, bude nejspíš zklamaný. Kdo chtěl vidět nejvýpravnější broadwayskou produkci, nemusí litovat investovaných peněz. A kdo je profesionál, může chvílemi trpět – v některých pasážích by totiž bylo třeba, aby "někdo" ze scénáře vytrhl pár stránek.
