V Národním divadle se osm žen setká v jedné horké lázni

Mikve je rituální židovská lázeň, sloužící k duchovní očistě ženy. Ve hře současné izraelské dramatičky Hadar Galronové je mikve také zpovědnicí a místem, kde se otevírá nejedno střežené tajemství pokroucených vztahů v ortodoxní židovské komunitě.

Hru pro osm hereček uvede ve čtvrtek v premiéře a režii Michala Dočekala Národní divadlo v Praze.

Do lázně, kam židovské ženy chodí jednou měsíčně, aby se očistily a byly znovu připravené na fyzický kontakt s manžely, přijde nová lázeňská Šira. Na rozdíl od své starší kolegyně Šošany se Šira nebojí kritizovat a otevírat návštěvnicím lázně oči. Svět židovských žen je totiž pevně svázán pravidly a nařízeními jejich mužů a málokterá z návštěvnic mikve žije plně šťastný, spokojený život.

Skryté příběhy

Autorka Hadar Galron sama vzešla z ortodoxního prostředí a práci na hře zahájila tak, že pozvala na návštěvu další věřící ženy a požádala je, aby vyslovily okamžitou asociaci na slovo mikve.

GALRON: Má hra není proti náboženství

Autorky se ptala Kateřina Kočičková

Pocházíte z ortodoxní komunity. Jak na hru reagovala vaše rodina?
Mám čtyři sourozence. Moje starší sestra a mladší bratr zůstali v ortodoxní větvi. Sestru hra rozrušila a snažila se mě přesvědčit, ať některé věci změním. Bratr hru neviděl, ale na tom není nic divného, protože by mi ani nepodal ruku. Nikoli proto, že bych ho tak rozčilila, ale takové jsou prostě zákony jeho světa.

V nábožensky vlažné České republice hra stěží někoho pobouří. Může text fungovat i bez náboženského rámce?
Ano, je to moralita o tom, jak funguje uzavřená komunita, jak je v ní budována společenská hierarchie. Osobně věřím, že je velký rozdíl mezi náboženstvím a vírou. Náboženství je něco politického, kde jen pár vyvolených ovládá podřízený zbytek. Víra je uznáním něčeho, co nás přesahuje. Ostatně i většina ateistů vám řekne, že věří v jakousi vyšší moc. Moje hra je o víře i potřebě víry v sebe sama.

Proč jste hru zasadila do prostředí lázně mikve?
Protože jde o situace, kde náboženství zásadně vstupuje do vztahu muže a ženy. Mikve však není antireligiózní hra. Spíš ukazuje, co společnost dovede udělat s náboženstvím, a dokonce i s vírou.

"Zpočátku padala samá vznešené slova, jako očistění, svátost. Pak náhle jedna žena rozťala atmosféru, když vyslovila slova ponížení a stud. Náhle se otevřely i všechny ostatní. Příběhy mých hrdinek jsou založené na pravdě. Jen některé historky jsem nepoužila, protože by tomu lidé odmítali uvěřit," popsala Hadar Galronová, která říká, že sama věří v Boha více než jindy. Jen strnulost náboženství vyměnila za hlubokou víru.

Dramaturgyně Daria Ullrichová odmítá, že by Mikve mohla být pro českého diváka příliš exotická záležitost. "Mluví se v ní o problému, který také dobře známe. Totiž postavení ženy ve společnosti, kterou řídí a které vládnou muži," uvedla s tím, že hru raději než za feministickou označuje za feminní. Ryze ženský je podle ní i optimismus, jaký Galronová do hry vložila.

V neposlední řadě je Mikve příležitostí pro osm hereček, kterým nabízí bohaté psychologické charaktery. Současně však text vyžaduje, aby se některé z nich skutečně koupaly, a to podle pravidel mikve. Podle nich na sobě žena v koupeli nesmí mít ani šperk či líčení.

"Zásadní dialogy a modlitby se v textu odehrávají právě přímo v lázni. Nerozumějte tomu tak, že jednou je na scéně striptýzová produkce a podruhé seriózní herectví. Představte si to, jako když potřebujete v sauně vyřešit něco zásadního, jenže jste zbaveni veškerých šatů," říká Petra Špalková, která hraje lázeňskou Širu.

V ostatních rolích se objeví Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Jana Boušková, Eva Salzmannová, Magdaléna Borová, Antonie Talacková a Pavla Beretová.