Lukavský byl členem české první scény od roku 1957 až do smrti. Jeho herectví bylo založeno na neokázalosti i na úspornosti a sdělnosti projevu. Záhy po vstupu na jeviště ND zazářil jako Hamlet v Shakespearově tragédii. Také jeho další role zejména v 60. letech minulého století patří do zlatého fondu českého divadelního herectví. Stejně zaujatě se věnoval uměleckému přednesu, filmové, televizní a rozhlasové tvorbě.
Také éru Borise Rösnera v Národním divadle ukončila smrt, členem činohry byl od roku 1987. Mužné a noblesní herectví, obohacené příjemnou tváří, vysokou postavou a podmanivým hlasem, ho předurčovalo pro postavy osamělých hrdinů, rozpětí jeho rolí bylo udivující. Ve své generaci byl ojedinělý tím, že na scénu dokázal vrátit monumentalitu, dramatický patos a étos. I on uplatnil svůj podmanivý hlas při uměleckém přednesu, ale i v rozhlasové tvorbě a dabingu.
Obě busty z patinované sádry, jejichž autory jsou Jiří Vodrážka a Věra Růžičková, naleznou zájemci na první galerii. Na jaře Národní divadlo uvede na trh publikaci věnovanou právě těmto výtvarným dílům ozvláštňujícím interiéry "zlaté kapličky".
Autorka Zdena Benešová v ní upozorňuje, že počátky těchto sochařských portrétů zachycujících hlavu a ramena, případně poprsí, sahají do hluboké minulosti; prvního vrcholu dosáhlo umění bust v antickém Římě. "Tyto artefakty vyjadřující úctu k zobrazovanému byly vytvářeny z ušlechtilých materiálů, maximálně odolávajících času. Byly umísťovány nejprve v chrámech a svatyních, později i ve veřejných prostorách," uvedla.
Velký rozkvět bust nastal na konci 18. a v 19. století. Přinesl nejenom rozmach v technice tohoto umění, ale rozšířil i okruh zobrazovaných osob - začaly vznikat busty kulturních osobností. Tento trend se podle Benešové nevyhnul ani českým zemím.
"Zvláště po vybudování Národního divadla, ve kterém se nabízely mimořádně vhodné prostory. Už na počátku 90. let 19. století vytvořil zemský národní výbor jako správce budovy seznam osobností, jejichž portréty by měly zdobit hlavní foyer. V roce 1892 byla u Josefa Václava Myslbeka objednána jako první busta Bedřicha Smetany. Odhalena byla
31. března 1894 k 70. výročí jeho narození a 10. výročí úmrtí," dodala autorka publikace.
Postupně byly hlavní foyer, přilehlé chodby, vestibuly a galerie vyzdobeny bustami osobností z uměleckého i společenského života. Významná byla i jména sochařů, kteří byli jejich autory - Bohumil Kafka, Otakar Španiel, Josef Mařatka, Karel Pokorný, Stanislav Sucharda, Josef Wagner či Karel Dvořák.
