V Morávkově Learovi dostal Shakespeare dobrou šanci

aktualizováno 
-

Vrcholná Shakespearova díla provokují svou velikostí a hloubkou i svou nedokonalostí. Ta spočívá především v jejich neuzavřenosti, občasné nelogičnosti, místy třeba i nedbalosti a nedůslednosti. Je to ovšem právě ona "nedokonalost", jež spolu s Shakespearovým géniem láká inscenátory k luštění autorových rébusů. Více než u jiných vrcholných dramatiků také umožňuje najít v pravdě velkého divadelníka i pravdu svou. Krále Leara nelze nikdy hrát celého. Hrát je možné, řečeno s polským shakespearologem Janem Kottem, vždy jen jednoho z Learů obsažených v textu. Inscenace bude pokaždé chudší než Shakespeare, ale obohacena o naši současnost.
Čím bude aktuálnější, tím víc ztratí hloubek a významů, které do textu uložil autor. Hledat správnou polaritu je neustálým úkolem inscenátorů a výsledek bude vždy problematický. Vladimír Morávek v mohutném shakespearovskému cyklu, který v hradeckém Klicperově divadle realizuje, pokouší polaritu různou měrou. Zatímco v inscenaci Romea a Julie se přiklonil na stranu svou, v Králi Learovi dostal Shakespeare dobrou šanci.
Král Lear věru není hrou psychologickou a hledat v ní pouze pravděpodobnosti a motivace tohoto druhu je zbytečné. To Morávek dokládá na postavě zlotřilce Edmunda: Ondřej Malý hraje ve zpomaleném přikrčeném tempu usměvavého padoucha, který nastrčené listiny skrývá více než očividně a z portálu se zjevuje jako fantom. Oba alternující Leary - Davida Suchařípu a Jiřího Pechu - naopak režisér zbytečně morduje uřvaným rozehráváním zřejmě opilecké motivace králova nesmyslného nápadu, jak rozdělit říši. Vždyť právě tento nonsens lze vzít jako pouhý fakt, který spouští další groteskně tragické děje. Zastřený stařecký řev a prchlivost, posléze už ovšem zbavené psychologie, provázejí oba protagonisty celou první půlkou inscenace, jež se víceméně řídí logikou předlohy.
Druhá polovina počínajíc šílenstvím bouře je už víceméně režijně výtvarnou Morávkovou kompozicí. Tam, kde Shakespeare ještě hlídá a konstruuje logiku děje, režisér komponuje osud dvou zoufalých otců; smrt vymknutá z kloubů kauzality i lidské spravedlnosti tu řádí ještě více, než bylo vyčítáno Shakespearovi. Vlnící se rudé pozadí Glostrovy krvavé ztráty zraku (ne Cornwall, ale Learova dceruška Regan mu vypíchla oči a při jednom zprovodila ze světa i manžela), desítky z provaziště sjíždějících svící ve scéně bouře, hromadící se kufry nekonečného množství běženců této tragédie, naléhavá hudba, hromově dunivé pointy scén, mohutné škrty v textu, nedopřávající postavám reflektovat svou situaci. Roztřesený Gloster Vlastimila Čaňka i šílený Lear (v podání mladého Suchařípy spíš efektní a sentimentální, v Pechově přirozeně šedovlasé interpretaci skutečně jímavý) se na scéně vlastně jen míjejí, a přece o jejich situaci tušíme vše.
Na předscéně komentuje tragédii Šašek Lubora Novotného. V pierotovské běli, s cupitavou chůzí a takřka němý není oním shakespearovským demonstrátorem šílenství našeho světa ani Learovým opatrovníkem, který může zmizet ve chvíli, kdy král převezme jeho logiku i slovník. Morávkův Šašek jmenuje dějiště scén, pronese pár svých slavných vět i proslulou Glostrovu repliku o lidech a mouchách, přidá několik šklebů. Je moderně chladným pozorovatelem dění, v němž "blázni vedou slepce". A z jeviště takového světa nemizí, stává se jeho obětí.

William Shakespeare: Král Lear
Klicperovo divadlo Hradec Králové

překlad E. A. Saudek
režie Vladimír Morávek
dramaturgie David Drábek
scéna Martin Ondrúš
kostýmy Eva Morávková
hudba Zdeněk plachý a Laco Deczi

Premiéry 31. října a 4. listopadu


Autor:

Nejčtenější

Z Nabarveného ptáčete se odcházelo i v Torontu, píše Daily Mail

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

I druhá festivalová zastávka snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče potvrdila, že ne každý divák je schopen přijmout...

Zemřel hudebník Ric Ocasek. Exmanželovi topmodelky Pořízkové bylo 75 let

Hudebník Ric Ocasek s manželkou Pavlínou Pořízkovou na snímku z roku 2009.

Zemřel rockový hudebník a producent Ric Ocasek. Bývalému manželovi topmodelky Pavlíny Pořízkové bylo 75 let. Zpěváka...

PRVNÍ DOJMY: Je Nabarvené ptáče dobrý film? Rozhodně pro to dělá maximum

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

O Nabarveném ptáčeti už se ví skoro všechno. Jak se slavně probilo na festivaly v Benátkách a Torontu, že mu jedni...

VIDEO: Dagmar Havlová je zase komička. Na domovní schůzi Vlastníků

Z natáčení komedie Vlastníci

Komedie pro ty, kdo to nezažili. Tak si říká novinka režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci, která zamíří do...

RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných

Druhá ukázka z filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče

Coby producentský čin představuje Nabarvené ptáče nesporně událost roku, před níž se sluší hluboce smeknout. Jako film,...

Další z rubriky

V Plzni se píše Olze, Průhonice citují z Havla. Podzim patří festivalům

Záběr ze zkoušek Dopisů Olze

V divadelním světě znamená přelom léta a podzimu především nálož divadelních přehlídek, které vedle hlavního města...

RECENZE: CK Olympos. Sám Hermés přijede na Štvanici autobusem

Záběr z první části představení Plodnost! Mír! A bohatství! na pražské Štvanici

Vtipný nápad, originální zasazení, zajímavé rekvizity. Pozdně letní hraní, které pražský soubor Tygr v tísni tradičně...

RECENZE: V muzikálu zní písně Elánu lépe než originál. Zabíjí jej však vata

Záběr z muzikálu Voda (a krev) nad vodou

Nový muzikál složený z hitů kapely Elán hudebně funguje, místy nabízí i lepší poslech než originál. V Kalichu si ale...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Najdete na iDNES.cz