Není zrovna obvyklé, aby kus, který se stane diváckým hitem, se právě svou popularitou odsoudil ke zkáze. Přesně to se však stalo ruskému muzikálu Nord-Ost, fresce z ruských dějin od roku 1913 až do obléhání Leningradu. Publikum muzikál rámovaný polárnickým příběhem o objevení souostroví Severní země milovalo a hojně navštěvovalo.
Dne 23. října 2002 bylo moskevské Divadlo Na Dubrovce, sál s kapacitou zhruba osm set sedadel, jako obvykle vyprodáno. Při druhém jednání do divadla vtrhli čečenští teroristé. Drama únosců a rukojmích trvalo tři dny a skončilo krutou bilancí: po zásahu protiteroristické jednotky zahynulo nejméně 33 útočníků a 129 rukojmích.
Nord-Ost se vrátil zhruba po roce od oné strašlivé události znovu na scénu, ale dílo "páchnoucí hřbitovem" nedokázalo přilákat dostatečný počet diváků. Přivábilo však německého dramatika Thorstena Buchsteinera, který o událostech v moskevském divadle napsal drama NordOst.
Emotivní mozaika
Buchsteiner není českému publiku zcela neznámý: před několika lety Divadlo na Vinohradech uvedlo ve světové premiéře jeho hru Tango sólo. NordOst je zatím jeho posledním textem a jde o překvapivě komorní hru pouze pro tři postavy.
Premiéru měla před dvěma lety ve stockholmském divadle Dramaten a okamžitě zaujala. Autor za ni získal divadelní cenu Else Lasker-Schüler a hra byla přeložena do řady jazyků - jen letos má kromě Ústí nad Labem premiéru v dalších šesti městech, například v Helsinkách či Salcburku.
Oproti možnému očekávání není NordOst ryze politickou hrou; jejími mluvčími jsou totiž tři ženy, z nichž každá nabízí svůj úhel pohledu na událost, což dohromady skládá emotivní, nikoli však jednostrannou mozaiku.
"Jejich silné výpovědi dodávají této události velmi sugestivní a velmi osobní rozměr. A paradoxně tím celou situaci objektivizují," shrnuje dramaturgyně Johana Součková.
Všechny tři ženy jsou vdovami. Zura je třiadvacetiletá Čečenka, bývalá laborantka, toužící pomstít svého muže Aslana, zastřeleného ve vlastním domě. Do divadla přichází opásaná výbušninami jako špičkově vycvičená vražedkyně - černá vdova. Spolu s ostatními teroristkami má být obětována, ale nakonec se dostane z divadla v převleku za rukojmí.
Tamara je o jedenáct let starší lékařka, národností Litevka. Její muž, Rus, patří mezi nepřímé oběti rusko-čečenského konfliktu. Po návratu z armády totiž neunesl hrůzy prožité ve válce a spáchal sebevraždu. Tamara má na muzikál lístek, ale nakonec nejde, protože v nemocnici musí zaskočit za nemocného kolegu. Přesto je s událostmi spojena fatálně. Mezi zajatými má nejbližší členy rodiny a přímo do divadla se dostává jako ošetřovatelka lidí otrávených plynem, který tam napumpovala armáda.
Posledním hlasem je pětačtyřicátnice Olga, povoláním účetní, Ruska, jejíž muž Oleg nepřežil záchrannou akci ruských jednotek. Po tragické události Olga začíná nenávidět všechny Čečence, i malé děti. Přesto se dokáže místy nad svoje neštěstí povznést a lidsky pochopit i druhou stranu.
Hlasy všech tří postav se nečekaně protínají i proto, že všechny čeká obdobný úděl: život v samotě.
Exemplární šílenství
Buchsteiner se příběh rozhodl vyprávět prostřednictvím žen zcela záměrně. "Existují desítky studií o tom, že ženy v kritických situacích nereagují tak bezhlavě jako muži, mnohem méně žen se zabije, použije násilí a tak dále. Naslouchají svým pocitům, otevřeně s nimi zacházejí, a tak jim tolik nehrozí, že je popadne amok. Začal jsem se zabývat rusko-čečenským konfliktem, ale jakýkoli jiný by se dal použít stejně. Sama výchozí situace je vzrušující: na jedné straně sedí lidé v divadle a očekávají příjemný večer, na druhé straně se plánuje a organizuje přepadení. Zmocnit se divadla, to je myslím samo o sobě exemplární šílenství," řekl autor německému tisku.
Při práci na NordOstu nastudoval řadu materiálů, ale o přesnou rekonstrukci neusiloval. Přiznává i autorskou licenci - není si totiž například jist, zda se skutečně některým z teroristů mohlo podařit proklouznout.
V ústeckém Činoherním studiu role tří žen zahrají Zuzana Onufráková, Nataša Gáčová a Marta Vítů, inscenaci režíruje Filip Nuckolls.