Tak to chodí v showbyznysu. Kouzlo česko-německé pohádky z roku 1973 stvořili „naši“, scenárista František Pavlíček, režisér Václav Vorlíček a skladatel Karel Svoboda. Z filmu vyšla jevištní verze, s níž společnost IceStorm loni objížděla Německo, a od ní tuzemští producenti koupili licenci ke stejnojmenné show v pražském Kongresovém centru. Dalo by se říci, že se Popelka vrací domů – oklikou.
Zve na rodinnou podívanou, což sedí, i když připomíná spíše varieté: od živého orchestru po živá zvířata. Na scéně se vystřídají tři koně – dva kočároví plus Popelčin bělouš Jurášek, dále hejno holubů i zábavný pes Tajtrlík. Za sovu Rozárku se převléká tanečnice; v kostýmu vypadá spíše jako harpyje, ovšem její výšková akrobacie je velice efektní.
Též se tu mihnou zcepenělá liška či srnka připomínající losa; perspektiva velkého sálu totiž nutně zkresluje, i kouzelné oříšky vyrostly málem v kokosy. Ale to patří ke stylizaci stejně jako působivé zadní projekce s iluzí kina včetně kouřících komínů zasněženého statku.
Inscenačně je představení vůbec zručné, od svícení až po výjevy připomínající zastavené záběry nezapře režisér Filip Renč filmařskou praxi. Příběh se sice odříkává s německou důkladností, nastavovanou o interakci – dětské publikum si třeba zopakuje násobilku, nicméně skutečnost, že divadlo cituje filmovou předlohu scénu po scéně, slovo od slova, by tolik nevadila.
Tři oříšky pro PopelkuKongresové centrum premiéra 12. října 2018 režie: Filip Renč hrají: Nikola Ďuricová / Kateřina Klausová / Sabina Rojková, David Gránský / Karel Heřmánek ml. / Štěpán Komárek / Milan Peroutka, Jitka Sedláčková / Jana Švandová / Veronika Žilková, Kamila Nývltová / Kateřina Sedláková / Anna Julie Slováčková, Pavel Trávníček / Oldřich Kříž / Jan Rosák, Mahulena Bočanová / Dana Morávková / Dáša Zázvůrková / Kateřina Sedláková, Karel Heřmánek / Václav Vydra / Vlastimil Zavřel, Lukáš Adam / Martin Kraus / Vít Levinský, Lukáš Kofroň / Jindřich Žampa, Milan Šteindler / Josef Vrána |
Problém nastává, jakmile si cokoli přidává. Třeba finální „pekelný“ skeč macechy s Dorou, podbízivé jazykové aktualizace jako princův výraz „klídek“, pitvořivě přepjaté reakce macechy odvozené spíše z Mrazíka, hlavně však nové písně.
Sotva Popelka zapěje „to není fér“, zatouží vidět „bál“, protože ji zajímá „král“, případně si s Rozárkou zanotuje, že „štěstí je dar“, sklátí pohádku nákaza kolovrátkových muzikálů s jednotvárnou melodikou a školáckými rýmy. Až člověk s hrůzou zjistí, že i text účelových Tří oříšků pro Ivetu Bartošovou vyznívá v této konkurenci vítězně.
Ideální, ač právně pracné by bylo přidat ke Svobodovu základu hity Angela Michajlova a Iva Fischera ze zpěvné televizní Popelky. Jenže převzít německý model je jednodušší.
