Impulsem ke hře Noc zlomených nehtů byla audiohra Sněženky a gangsteři. Ta vznikla za jakých okolností?
Objednala si nás – tedy mě a spoluautorku Lenku Veverkovou – společnost Audiotéka. Chtěli jsme dát příležitost herečkám, proto jsou hlavní postavy dvě ženy. Navíc mi přišlo zajímavé vytvořit feministický manifest, podobně jako ve filmu Thelma a Louise, ale s jasnou komediální nadsázkou. Tak trochu se odehrává ve společenském vakuu. V divadelní adaptaci se snažíme hru ukotvit, aby v ní výrazněji zazněly věci, které budou rezonovat s diváky. Taky bychom chtěli, aby si divák k postavám vybudoval vztah, držel jim palce, celé to s nimi absolvoval. Prostě aby na představení byl co nejvíc napojený.
Na premiéře byli pamětníci, bývalí političtí vězni, lidé, kterých si vážíme. Nemám jim to za zlé, ale vůbec nedokázali přečíst, že jsme z 50. let v Československu chtěli udělat horor a záměrně jsme použili brakové prostředky. Neskousli, že to celé vypadá jako epizoda Simpsonových.
