RECENZE: Poláci pět hodin šikanovali diváky. A Češi jim tleskali

Přestože je rakouský provokatér Thomas Bernhard v českých divadlech oblíbený, o dramatizaci jeho slavné nenávistné litanie Mýcení se u nás ještě nikdo nepokusil. Polský režisér Krystian Lupa na úvod divadelního festivalu v Plzni ukázal, že to není nemožné a dočkal se aplausu.

Když Thomas Bernhard v roce 1984 vydal Mýcení, byl z toho skandál. Nejvýraznější dramatik a spisovatel poválečného Rakouska v knize sepsané formou monologu pozurážel přední persony vídeňské umělecké scény a obvinil je, že rezignovaly na svůj někdejší mladický zápal a lísají se ke státní moci.

Děj Mýcení je prostý. Bernhard přichází na „uměleckou večeři“ k dávným známým, kteří ho překvapili na ulici a kterým se už dvacet let snaží usilovně vyhýbat. V této společenské pasti se uchýlí do ušáku, z nějž pozoruje a komentuje účastníky sedánku: ordinérní hostitelku, bývalou talentovanou zpěvačku, jejího manžela, který svůj talent utopil v alkoholu, či otravnou spisovatelku kopírující už několik dekád Virginii Woolfovou.

Společnost živoucích mrtvol se schází v den pohřbu společné známé, tanečnice Joany, která se nikdy neprosadila a nakonec zvolila dobrovolný odchod ze života. Bernhard se v Mýcení nekonečnými souvětími stránku po stránce provrtává zahnívajícími vrstvami vídeňské umělecké smetánky, aby ukázal, že nešťastnice se stala obětí právě těch lidí, kteří za ni nyní truchlí.

Při čtení Mýcení si lze jen stěží představit, že by se monolog slavného rakouského provokatéra dal dramatizovat. Polský režisér Krystian Lupa však dokázal nekonečné Bernhardovy litanie rozplést a přetavit je v strhující představení. Vyhořelí umělci se scházejí v jakémsi obřím akváriu uprostřed jeviště, prázdně tlachají a čekají na hlavního hosta, herce Národního divadla, a zároveň na candáta, který se má po jeho příchodu podávat.

Scény z Joanina pohřbu se promítají na plátně zavěšeném nad scénou. Krátký film o guláši, plicních chorobách a tuzéru pro kněze osvěží černým humorem a filmové detaily chytře kontrastují se strnulostí děje na jevišti. Nejsilnějším momentem inscenace je pak vypravěčova vzpomínka na poslední setkání s Joanou, nešťastnou alkoholičkou dožívající v zatuchlém bytě.

Lupa se rozhodl být stejně nekompromisní jako Bernhard ve své knize. Polské Mýcení trvá pět hodin, což je pro dnešního zpohodlnělého diváka poměrně náročné sousto. Když se ve středu na scénu Nového divadla v Plzni konečně dostal na stůl candát po balatonsku, byla už většina diváků bez bot.

Mýcení

90 %

Teatr Polski

česká premiéra: 7. září 2016 (Festival Divadlo v Plzni)

režie: Krystian Lupa

hrají: Piotr Skiba, Halina Rasiakówna, Wojciech Ziemiański, Marta Zieba, Jan Frycz, Ewa Skibińska, Boźena Baranowska, Andrzej Szeremeta, Adam Szczyszczaj, Michał Opaliński, Marcin Pempuś, Anna Ilczuk, Krzesisława Dubielówna

Ale právě díky tomuto nesmlouvavému přístupu se slavnému polskému režisérovi podařilo vyvolat v obecenstvu pocit, že už se samo stalo součástí zahnívající umělecké společnosti. A když vypravěč v ušáku s hrůzou přemítá, kam se poděli ti talentovaní mladí lidé, které kdysi tak obdivoval, uvědomí si možná někteří diváci, že stejnou otázku si mohou položit sami sobě při pohledu do zrcadla.

Přes úmornou délku představení tak naprostá většina diváků vydržela nejen do candáta, ale vychutnala si i postavu herce Národního divadla, který v samolibém plkání překonal všechny ostatní „kumštýře“ u stolu.

Otázkou je, jak dlouho bude Krystian Lupa ve své oceňované práci ve Vratislavi pokračovat. Diváci v Plzni se totiž po představení dozvěděli, že novým ředitelem druhé největší polské scény byl ve zmanipulovaném řízení vybrán člověk pravomocně odsouzený za zpronevěru. Lupa proto na protest přerušil práci na Kafkově Procesu, který divadlo mělo uvést letos na podzim.