Divadelní adaptace Vieweghova Románu pro ženy je spíš jen příliš uctivým přepisem filmové předlohy než svébytným divadelním kusem. A film má navíc nejen daleko větší spád, ale i zajímavější (a hlavně přesvědčivější) hlavní hrdinku.
Inscenace ve Švandově divadle je vzhledem k banálnímu příběhu (nic proti tomu – divák koneckonců nic jiného nečeká) zbytečně dlouhá a především v první polovině představení málo využívá toho, co je na Vieweghově textu to nejlepší: ironického a někdy až kousavého humoru. Toho režisér (a ředitel smíchovské scény) Daniel Hrbek divákovi více dopřeje až v druhé půlce, a i přesto, že jde o komiku, jež je spíš vděčná než vynalézavá, díky bohu za ni.
První část inscenace, která diváka uvádí do milostného života dvaadvacetileté Laury, jež vlastně vůbec neví, co chce, její věčně nešťastné kamarádky Ingrid, kterou muži jen zneužívají, a lehce feministické matky, jež si hledá pouze internacionální milence, se spíš táhne. A i když režisér zajímavě pracuje s téměř až filmovým střihem, scény tím vším čtvrcením ztrácejí náboj, tříští se a neumožňují plně rozehrát komický potenciál dialogů.
Problém je i s herci Výsledek příliš nepodpoří ani herecké výkony, které by už proto, že jde o jednoduchý děj, měly být o to vybroušenější. Toho se však divák dočká jen napůl. Markéta Stehlíková jako Laura příliš přehrává (navíc je téměř kopií filmové Zuzany Kanócz) a Jan Jankovský v roli Rickyho je komický až příliš – velmi těžko se dá uvěřit, že by s někým takovým Laura vůbec chodila. Vyhrocená komika u Rickyho moc nefunguje, stojí na hranici trapnosti.
Výborná je naopak Barbora Poláková v roli kamarádky Ingrid, která dokáže svou postavu skvěle vybalancovat. I přes výraznou stylizaci do nepoučitelné (a co si budeme povídat, dost modelové) naivky, je naprosto přirozená – směšná i dojemná zároveň. Spolu s Jiřím Langmajerem, kterému je blízká sebeironie a postavu stárnoucího, životem semletého a cynického Olivera hraje s lehkostí, patří k dvojici, kteří představení drží nad vodou.
Ovšem ani Langmajer se nevyhne několika trapným okamžikům a legraci za každou cenu. I přesto, že Román pro ženy má i opravdu vtipné momenty, režisér se příliš uctivě držel předlohy. A to je škoda. Výsledkem je totiž prázdná nuda.
Sám příběh ničím nepřekvapí a bohužel ani režijní zpracování svou nápaditostí nenadchne. Mohla to být nenáročná a zábavná komedie na léto, takhle je to spíš promarněná šance.¨
Michal Viewegh: Román pro ženy
Švandovo divadlo Praha. Divadelní adaptace D. Gombár a M. Kinská, režie D. Hrbek, hrají M. Hruška, J. Langmajer, L. Krbová a další, délka 130 min.
Hodnocení MF DNES: 50 %
