Po osvěživě provokativní inscenaci Büchnerova Vojcka představuje režisér Daniel Špinar na jevišti pražského vinohradského divadla útvar na první pohled trochu usedlejší.
Jeho inscenace Schillerovy Marie Stuartovny, kterou autor napsal v roce 1 800, nevychází z torzovitého textu jako Vojcek, ale z kompozičně propracované tragédie opírající se o okolnosti popravy skotské královny v roce 1587 z iniciativy rádců anglické královny Alžběty.
Hrdá trpitelka
První část díla vykresluje konflikt obou královen ještě poněkud staticky, i když vězněná Marie Stuartovna Dagmar Havlové a Alžběta Lucie Juřičkové jsou zobrazeny věrohodně, Marie jako půvabná a hrdá trpitelka, ta druhá v podobě neuspokojené hysterické vládkyně.
Schiller Marii Stuartovnu idealizuje a výkon Dagmar Havlové (ač premiéru odehrála s virózou) k této sympatizující interpretaci výborně ladí. V její postavě se snoubí lítostivý půvab s panovnickým dekorem. Také její vroucí katolická zbožnost působí v této jevištní kreaci přesvědčivě.
Subtilně ženské pojetí Havlové pak vhodně kontrastuje s úctyhodným razantním výkonem Lucie Juřičkové, jejíž královna Alžběta dávkuje svoji energii se zavilou nespokojeností – s ostatními i se sebou samotnou.
Výborně fungují i davové scény, mužský "sbor" se stále přeskupuje, ba srocuje. To dodává inscenaci na dynamice, i když člověku neznalému původní předlohy může nějakou dobu trvat, než se zorientuje v postavách a složitých vztazích. Hra navíc získala díky Hanuši Karlachovi nový překlad, v němž ji na Vinohradech uvádějí.
Špinar klasickou hru prosvítil s pomocí výtvarníků Lindy a Henricha Borárosových velkoryse moderním designem (souprava velkých svítidel namířená do publika, bílá zahradní křesílka ve velkém množství, rafinované kostýmy pro obě královny a elegantní oblekový civil pro
pány).
Nervní zvukový podkres cituje motiv písně německé skupiny Rammstein, v rukou postav vidíme i funkční televizní ovladače. Po přestávce se konflikty vyhrotí a na jeviště vinohradské scény vtrhne už opravdu "velké divadlo", dramatičnosti napomáhá také přesvědčivý střet obou ústředních intrikánů v Alžbětiných službách, Leicestera (Jan Šťastný) a Burleigha (Ivan Řezáč).
Dáma s obrazem
Pochvalu však zasluhují všichni aktéři. V energické Špinarově interpretaci postav z okolí obou královen se uplatní i zkušení vinohradští herci, Jana Hlaváčová jako věrná Mariina chůva či Jaroslav Satoranský v partu nejsolidnějšího Alžbětina rádce.
Produkce vrcholí velkolepým finále, v němž se Stuartovna před popravou zpovídá svému hofmistru Melvilovi (o chlapsky zvládaném dojetí přesvědčí Jiří Čapka).
Královna Alžběta nakonec v hořkém epilogu pochopí, že byla svými rádci obelstěna, a marně se pokouší pohnout s vlastním obřím, na boku položeným portrétem. Vinohradští tak Špinarovou Marií Stuartovnou opět sympaticky posunuli zažitou představu o konzervativním pražském divadelním stánku.
Friedrich Schiller: Marie Stuartovna
Překlad Hanuš Karlach, režie Daniel Špinar
Divadlo na Vinohradech, premiéra 8.1.2010
HODNOCENÍ MF DNES 80%
