|
Kompletní on-line rozhovor s Martinem Stropnickým najdete ZDE. |
Návrat podle něj nebyl ani tak těžký, jako riskantní. "Nikdo a nic nezaručovalo, že se to povede," řekl. V březnu letošního roku získal za roli Howarda Katze, která byla jeho první od návratu z diplomacie, cenu Thálie. V mužské činoherní kategorii tak porazil i Jana Třísku nominovaného za kritiky oceňované ztvárnění krále Leara.
"Pan Tříska byl zklamaný a z toho se radovat nehodlám, z ceny ovšem ano," uvedl Stropnický a dodal, že se s Třískou posléze setkali na rautu a v klidu a s odstupem si popovídali. "Těším se, až v létě Leara uvidím," vzkázal.
"Úspěšnost? Co to je? Vždyť to je tak subjektivní, nestálé, legrační. Když jsem šel na udílení Thálií, všichni fotografové zasypali Jana Třísku. Když to skončilo, nikdo si ho nevšiml. Jeho herectví přitom určitě zůstalo stejné," dodal s nadhledem a skromností, která čišela i z jeho dalších inteligentních a mnohdy vtipných odpovědí.
Jakou roli by si Stropnický nejraději zahrál? "Tu, kterou neznám. Mám rád překvapení," prozradil. Blesky z jasného nebe jsou podle něj lepší než umělecké "business plány". O existenci Howarda Katze prý vůbec nevěděl.
Dotaz padl také na názor na současný konflikt v Iráku. "A je to tady. To je tak složitá věc, že skutečně neumím být heslovitý. A povrchní soudy mě v této souvislosti už unavují. Odpovím vám takhle: jsem zapřísáhlý nepřítel válek a přitom obecně uznávám princip prevence," vysvětlil Stropnický.
S Vinohrady nelze dělat veletoče
Před nástupem na místo šéfa činohry jste zvažoval řadu variant. Proč jste si nakonec vybral šéfování vinohradské scéně?
Po návratu z diplomacie jsem myslel především na herectví a tahle varianta mi jako jediná umožňovala zůstat u hraní a ještě přibrat něco, co s herectvím úzce souvisí.
Říkáte, že budete přísnější. Co všechno se musí změnit?
Otázkou je, jak lze měnit vinohradské divadlo, které je prostě velké. Tradicí, významem, ale také velké v tom základním smyslu. S takovým domem se nedělají gymnastické veletoče. Základem je nepochybně repertoár: musí mít obsah i pestrost. Mým cílem budou tituly, které nesou silnou myšlenku, ale i etický náboj. Samozřejmostí musí být snaha o nejvyšší kvalitu. To vyžaduje, aby se na inscenacích podílely špičky ve všech oborech.
Jak toho hodláte docílit?
Je třeba vytvářet zázemí spolupracovníků. Musíme jít do každé inscenace s ambicí dosáhnout maximálního výsledku. Neexistuje únikový či provozní titul. Zásadní je nasazení během realizace i zavedení „kontrolních mechanismů“ - například vnitřních předváděček před vedením. V krajním případě se nebudu rozpakovat zastavit věc, pod kterou se nemůžeme podepsat. To nejsou žádné revoluční kroky, to je profesionální minimum.
To je důvod, proč probouzíte v některých zaměstnancích obavy?
Nevím, takhle o tom nepřemýšlím. Určité návyky jsou v divadle příliš rozvolněné. Možná drobnosti, ale vypovídají: puštěná televize v rekvizitárně či jinde v době představení - to není dobré znamení. Herci chodící žalostně málo na premiéry svých kolegů, a přitom vynášející soudy o tom, co se dělá špatně. Jistě, vojenský dril do divadla nepatří. Je ale potřeba posílit loajalitu vůči firmě a také to, čemu Italové říkají „spirito di squadra“ - chcete-li „duch týmu“.
Navážete na linii českých premiér, jakou začalo britské drama Howard Katz?Není nad to, blýsknout se českou premiérou, ale nepořádáme závody v originalitě, nýbrž v kvalitě. Nesmíme si dovolit ztrátu jediného příznivce a další je třeba získat. Pořád připomínám, že prodáváme sedm set padesát sedadel denně, a to i šestkrát do týdne! Rád bych rozšířil spektrum diváků, máme dluh zvlášť vůči těm mladým. Určitě budeme hrát to nejlepší z klasiky, stejně tak zařadíme současné hry a komedie. Musí vždy jít o nosné téma a humor musí být stejně břitký jako inteligentní a vkusný. Na úrovni komedií lpím snad nejvíc, tam je nutné být na provedení obzvlášť náročný. Žádné podbízení, vulgarita. Legrace je velká dřina.
Můžete představit dramaturgický plán?
Úlohu režisérů není třeba zdůrazňovat. Vybírali jsme mezi nejlepšími: proto budou u nás hostovat Vladimír Strnisko, Lucie Bělohradská a z mladé generace Petr Svojtka. Jako každoroční host zůstává Petr Novotný, stálými jsou Jan Novák a Jiří Menzel. Začneme po prázdninách Gozziho komedií Král jelenem, v plánu je dále Anouilhův Tomáš Beckett, počítáme s uvedením komedie Kena Ludwiga z operního prostředí - to bude příležitost hlavně pro Václava Vydru - a Lucie Bělohradská bude inscenovat Macbetha s Viktorem Preissem v titulní roli. V exkluzivních případech chci zvát k hostování také herce.
To asi není zrovna populární krok.
Není, zvlášť když máte tak hvězdný soubor. V první fázi to herce může zaskočit, ale jsem přesvědčen, že je to zdravá transfuze. Pro příští sezonu jsme se dohodli s Mariánem Labudou, který bude hostovat v Grumbergově Krejčovském salonu. V tragikomické hře Briana Friela mám roli pro Jiřinu Bohdalovou - rád bych, aby se na naše jeviště vrátila, „námluvy“ zatím vypadají velmi slibně.
Chystáte změny v ansámblu?
Personální změny nejsou záležitostí prvních dnů. Zhruba za rok budu mít přesnou představu, s kým dál, s kým méně. Důležité je vědět, že nikdo ze souboru není nahraditelný průměrným příchozím. Obecně jsem nepřítelem smluv na dobu neurčitou, v uměleckých profesích jsou chybné z podstaty. Nejistota může někoho stresovat, ale „klidný herec“ - to je skličující představa.
Kolik rolí si jako ředitel dovolíte?
Uvidíme. Tak tři role za dva roky. Víc se nedá zvládnout.
Přes léto budete na Letních shakespearovských hrách hrát Klaudia v Hamletovi. Nedopřejete si prázdniny?
Budu alternovat s Janem Vlasákem, roli si zahraju zhruba dvacetkrát, o volno se úplně neošidím. Láká mě hrát pod širým nebem, a navíc Klaudius je pravzor všech padouchů - tomu se nedá odolat.
|
Martin Stropnický |
|
Martin Stropnický strávil dvanáct let (1990-2002) v diplomatických službách. Působil na ministerstvu zahraničí, byl velvyslancem v Portugalsku, Itálii a Vatikánu. V úřednické vládě Josefa Tošovského vykonával funkci ministra kultury. "Bylo to v roce 1990 a to se děly věci! Letuška mohla být potapěčem a James Bond továrníkem. To se stane tak jednou za sto let. Naštěstí. Ale ještě vážněji: prostě jsem tam šel. Tehdy potřebovali nové lidi," říká Stropnický ke své diplomatické kariéře. Koncem minulého roku se jako herec vrátil do pražského Divadla na Vinohradech, a to do role "muže prožívajícího krizi středního věku". Herec vstoupil na scénu jako Howard Katz - hlavní postava stejnojmenné hry, jejímž autorem je britský dramatik Patrick Marber a vinohradská scéna ji v režii Jana Nováka uvedla v české premiéře v prvním prosincovém týdnu. Za tuto roli si koncem března Stropnický odnesl sošku Thálie v mužské činoherní kategorii, přičemž porazil žhavého kandidáta na ocenění - Jana Třísku nominovaného za roli krále Leara. Počátkem ledna se o Stropnickém spekulovalo jako o kandidátovi na funkci ředitele České televize. - více čtěte ZDE. Prvního dubna vystřídal na postu uměleckého šéfa Vinohradského divadla Jiřího Menzela. Martin Stropnický je ženatý a má tři děti, jednoho syna (19 let) a dvě dcery (9 a 13 let). |
 Martin Stropnický. |
 Cenu za nejlepší činoherní výkon v kategorii Muži získal Martin Stropnický. (22.3. 2002) |
 Martin Stropnický |
 Martin Stropnický při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (8. dubna 2003) |
 Martin Stropnický při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (8. dubna 2003) |
