„Odešel představitel nezdolných, silných chlapů,“ napsal list Pravda na svém webu a označil Kvietika za jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších herců v historii slovenské kinematografie a divadla. Od 60. let minulého století patřil k nejvytíženějším hercům, než se koncem 90. let stáhl do ústraní a zůstal už jen „na jevišti života“, dodal.
Kvietik hrál v mnohých známých slovenských filmech a ztvárnil také nespočet divadelních postav. Jeho krédem bylo zvládnout roli vždy tak, aby divák nezapomněl, že tu postavu hrál právě on. K herectví se rodák z obce Dolné Plachtince dostal náhodou.
Původně chtěl studovat medicínu, pak ale přišla nabídka jeho krajana a pozdějšího kolegy Júlia Pántika, aby se přihlásil na Vysokou školu muzických umění v Bratislavě. Dostudoval prý jenom díky lásce ke spolužačce Evě, s níž se později oženil. Herectví ho totiž tenkrát vůbec nebavilo.
Kvietik: S herectvím jsem skončil, na vnukovy premiéry ale chodím |
První angažmá dostal v Armádním divadle v Martině, kde působil do roku 1959, kdy odešel do Bratislavy do Slovenského národního divadla. Ukázal se být hercem s širokou výrazovou škálou - od lyrického chlapectví přes mužnou vážnost až po agresivní výbušnost. Svůj sametový hlas uplatnil i v rozhlase a spolupracoval i s filmovým dabingem.
Zasloužilý umělec
Do historie slovenské kinematografie výrazněji vstoupil postavou bývalého boxera a vězně koncentračního tábora v psychologickém filmu Boxer a smrt. Záhy se Kvietik stal filmovým představitelem mužné průbojnosti, která se nikoho a ničeho nelekla. V televizních inscenacích a filmech ztvárnil asi 350 hlavních či vedlejších postav. K jeho nejznámějším filmům patří Skrytý prameň (1973), Tisícročná včela (1983) či Romance pro křídlovku (1966). V roce 1968 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 2004 mu prezident Ivan Gašparovič propůjčil státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra.
Po listopadu 1989 vstoupil do politiky. Jednoznačně se přihlásil k myšlence samostatnosti Slovenské republiky a v roce 1990 byl zvolen poslancem jako nezávislý za Slovenskou národní stranu (SNS). V poslaneckém křesle vydržel (později za Demokratickou unii) do října 1994. V roce 1990 ho SNS dokonce navrhla na funkci československého prezidenta, Kvietik ale kandidaturu nepřijal.
