Skvělí stepaři, ale v cirkusovém balení

  • 1
Americký Ir Michael Flatley má zaručený recept, jak být bohatší než britská královna. Vezme keltské legendy, líbivost irských píšťal, tanečníky, kteří jsou skvělými stepaři, skladatele Hardimana, jenž balady i skočné realy zabalí do popové pompy, a pár pyrotechniků.

Choreograf, producent a zakladatel proslulé skupiny Riverdance vyslal do světa taneční show Lord of The Dance - Pán tance a kasička cinká jako zběsilá. V Hradci Králové na zimní stadion přišlo v neděli pět tisíc lidí.

Jde-li o tanec, mluvme o umění, jde-li však o celkové balení, nechoďme dál než k oflitrovanému varieté, lední revui či cirkusu.

Flatley těží z toho, že irské nápěvy stále táhnou. Na jedné straně jsou kapely Chieftains, Planxty či Dubliners, na druhé pak naleštěný efektní produkt zbavený veškeré zemitosti a lidovosti. Vypadá jako navoněná kýčovitá pohlednice z Irska, ovšem tištěná v USA.

Je dobré znát libreto příběhu, ovšem když našinec zjistí, kolik stojí program, raději se spokojí s tím, co tuší: dobro zvítězí nad zlem. Pán tance si vybere správnou dívku a všichni stále tančí, v závěru dokonce v kostýmech takových barev, o jakých se nezdálo ani východoněmeckým designérům od trabantu.

Zlí muži od "záporáka" Dona Dorcha stepují nazlobeně jako čítankoví agresoři a rozdupou malému duchu Irska píšťalku. O Pána tance usiluje hodná Saoirse a zlá Morrighan, když je šikanován zlosyny, pomůže mu mu na oplátku malý duch, který z dálky vyhlíží jako dítě ve zlatém alobalu. Pán Tance nakonec "vystepuje" Dona Dorcha na hanbu. Je tu happy end, publikum aplauduje.

Společné stepování vyhlíží impozantně, i když chladně.Vůbec náznak humoru v produkci chybí, objeví se a potěší teprve v přídavcích. Pamětník státních souborů písní a tanců může mít v roztancovaných pasážích strach, kdy na jeviště vletí kozácký ataman a začne hbitě do dřeva zasekávat dýky.

Hudba se vzpíná, píšťaly a harfy střídají saxofony i diskotékový tep. Na dvě půvabné dívky v kožených sukýnkách s houslemi je hezký pohled, aspoň kdyby jejich hra nešla z playbacku. Mezi taneční čísla vstupuje Bohyně Irska v zeleném sametu a vznosně zpívá tradicionály Carrickfergus či Súil A Rúin, tradiční podání však ničí až operetní manýrou.

Stepaři mají opravdu gumové kotníky, nohy jim kmitají, léta drilu a dřiny prodají vskutku s profesionální grácií, ale k onomu původnímu irskému či keltskému, které je v tom docela nevinně, má velkopodívaná Lord of The Dance asi tak daleko jako houslistka Vanessa Mae ke klasické hudbě.

Fotografie z vystoupení Lord of the Dance.

Fotografie z vystoupení Lord of the Dance.

Fotografie z vystoupení Lord of the Dance.

Fotografie z vystoupení Lord of the Dance.

Velkolepá taneční show irské skupiny Lord of Dance.

,