RECENZE: Erotické napětí je pryč. Krásu i dekadenci přehlušily technické nedostatky

Sobotní premiéra inscenace dekadentního Snu o říši krásy, kterou Jihočeské divadlo nazkoušelo v českokrumlovské Zámecké jízdárně, provázely problémy s nazvučením a celková nesouhra souboru. Je možné, že se s narůstajícími reprízami povede tyto záležitosti vyřešit, celkový dojem z novinky s imerzivními prvky však zůstává daleko za očekáváním.

Zveme vás do opulentní říše krásy. Tak láká Jihočeské divadlo na očekávanou premiéru Sen o říši krásy v rámci festivalu Jižní Svéráz. Konkrétně do Zámecké jízdárny v areálu českokrumlovského zámku, kde umělecký šéf jihočeské činohry Jakub Čermák zinscenoval zapomenuté dílo Jiřího Karáska ze Lvovic.

Režisér Čermák se k tomuto dílu dekadenta a „českého Oscara Wildea“ vrací, poprvé jej totiž představil před devíti lety v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce. Tehdy zde Karáskovo podobenství o pomíjivosti krásy a nástupu stáří nazkoušel s Vandou Hybnerovou.

Divákům tu nabídl působivé divadlo, které se sice potýkalo s technickými nedokonalostmi alternativního prostoru, ovšem zároveň zneklidňovalo a vibrovalo až erotickým napětím.

RECENZE: Z erotického snu s Vandou Hybnerovou budí jen oprýskané zdivo

Za uplynulé roky se leccos změnilo, Čermák nyní šéfuje činohře velkého regionálního divadla. Ke Karáskově námětu se tak vrací s mnohem lepším technickým i finančním zázemím, se zkušenějším a zcela profesionálním týmem. Dramaturgyní jihočeské novinky je ostatně Marta Ljubková, bývalá šéfdramaturgyně Národního divadla.

Divák tedy mohl na Sen o říši krásy mířit s jistým napětím a očekáváním, jak se tvůrci k zapomenutému dílku (které avizují jako první české queer drama) postaví. Bohužel výsledek těmto očekáváním nedostál.

Novinka sice zaujme úvodní až hypnotickou scénou, kde Teresa Schel v úloze vládnoucího krásného císaře Manfreda podstupuje zkrášlující kúru. Zahajovací promluvě hlavní postavy však není příliš rozumět. Že to patrně nebyl záměr, se ukáže během další scény, kdy už jsou diváci usazení na jednom konci velkorysého prostoru jízdárny. V tu chvíli se hraje nahoře na balkoně na druhé straně a slyšet už opravdu není vůbec nic. Veškerá práce s prostorem a moderními technologiemi tak přichází doslova vniveč, o jakémkoli vibrujícím napětí nemluvě.

Divadlo míří na 30 míst v osmi městech. Začíná festival Jižní Svéráz

Následný příchod nového, mladšího a krásnějšího císaře Adriana (Zuzana Valešová) patří mezi nejpůsobivější momenty celého večera. Stejně jako chvíle, kdy Manfred dlí ve věži. To je zpodobněno kamerou, která pod plachtou snímá zblízka detail jeho obličeje a nechává tak herečku mluvit beze slov.

To jsou všechno však pouze záblesky Čermákova talentu a smyslu pro silné obrazy, na které byli diváci jeho rodilého souboru Depresivní děti zvyklí.

Sen o říši krásy

35 %

Jihočeské divadlo

premiéra 2. května 2026 (Zámecká jízdárna v Českém Krumlově)

režie: Jakub Čermák

hrají: Teresa Schel, Zuzana Valešová, Dana Verzichová, Eliška Brumovská, Taťána Kupcová, Michal Marhold a další

Vedle boje tvůrců s prostorem a technikou z novinky čiší ještě jedna nesouhra. Zdá se, že herci - konkrétně sluhové - se ve svých rolích necítí komfortně. Klasické činoherní herectví patří na klasické jeviště, v případě site specific kusu s imerzivními prvky je třeba hrát přeci jen mnohem autentičtěji a osobněji. Je třeba „jít s kůží na trh“, herci jsou tu v podstatě ve stejné rovině jako diváci; musí zaujmout. Nezdá se, že by herečky s takovou Čermákovou vizí souzněly. V tomto směru vyniká právě jen Teresa Schel a případně Zuzana Valešová. Jen díky nim se představení úplně nerozpadne.

Sílu závěrečného momentu pak paradoxně trochu sráží předchozí operní výstup barytonisty Michala Marholda. Ten patří jednoznačně k nejsilnějším zážitkům večera, opera tak nějak k dekadenci patří. Jeho zpěv však trochu zastiňuje vše kolem a dělá celku pověstnou medvědí službu.

Závěrem ještě stojí za úvahu, zda je Karáskova předloha vůbec natolik nosná, aby utáhla celovečerní představení. To je ovšem otázka, která visela ve vzduchu už před těmi devíti lety v oprýskaném sále Švehlovy koleje.