Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„I ta inscenace je taková poetická jednohubka o dortících, ale i o velkých citech,“ říká. Její kostým rumové špičky nevznikal tradičně v kostymérně nebo šicí dílně, ale v kašírně Národního divadla a Remundová dokonce musela výtvarníkům „sedět modelem“. „Já se dokonce při nošení toho kostýmu cítila tak dobře, až mi rodina řekla, že mi to sluší víc než civil,“ směje se.
PŘEDCHOZÍ DÍL: Řeší se jen, co mám mezi nohama a kam jdu na záchod, říká Daniela Špinar |
Po boku Remundové se na scéně ve Švédském stolu objeví například Kryštof Hádek jako uzený losos. „To duo Hádek–Pěknic (Petr Pěknic, představitel hlavní role - pozn. red.) je proslulé improvizací, ale tahle hra je křehká a specifická. Improvizujeme s mírou, nad pevnými základy,“ popisuje a dodává, že kolektiv Studia DVA jí lidsky i profesně velmi vyhovuje. „Jsem teď nejvíc doma právě tam. Jsou to lidé, kteří ctí týmovost a umí se koncentrovat na představení. A to mě baví.“
Ve Švédském stole Remundová poprvé na jevišti sólově zpívá. Píseň jí napsal Darek Král, který inscenaci podle koncepce Davida Drábka i režíroval. „S maminkou jsme si vždycky zpívaly dvojhlasně, ale nikdy jsem neměla možnost zpívat takhle veřejně. Je to silný zážitek,“ říká s odkazem na svou matku, herečku Ivu Janžurovou. Právě ta se přišla podívat už na předpremiéru. „Byla dojatá, ale trému jsem necítila. Premiér se nebojím. Mě to naopak vždycky těšilo.“
Chci předávat humor i naději
Trému tedy nezná a i své „slavné jméno“ nese od začátku s lehkostí. „Nikdy jsem neřešila, že jsem něčí dcera. Nepřemýšlela jsem, jestli mě to škatulkuje. Prostě mě to nezajímalo. Dělám to, co mě baví,“ říká. Nejvíc Remundovou naplňují role, které jsou vícevrstvé. „Miluju postavy, v nichž se snoubí humor i vážnost. Život je přesně takový – zažila jsem to sama, někdy se i smějeme vedle umírající bytosti...“
Podobně vnímá i smysl, který spatřuje v herectví. „Cítím, že můj úkol je předávat humor nebo naději. Ten život je někdy strašně těžký. Když z jeviště nebo obrazovky někomu ulevím, má to smysl,“ říká a dodává, že v poslední době tuto hodnotu objevila nejhlouběji. „Dřív jsem ji nevědomě cítila. Dnes vím, že je to důvod, proč tu práci miluju.“
Silnou zpětnou vazbu pocítila i díky seriálu Kukačky. „Po odvysílání to byla smršť zpráv. Krásné dopisy, dlouhé texty, někteří muži mi říkali, že se původně nechtěli dívat, ale nakonec to pro ně bylo silné. A mě těšilo, že to lidem pomohlo. Že si něco dořešili, že je to léčilo,“ vysvětluje.
Herečka se snaží promýšlet, do jakého projektu se pouští. „Nikdy jsem nehrála roli jen pro peníze. Žádnou roli na složenky jsem zatím nepřijala,“ uvádí, i když prý občas přicházejí.
Sabina Remundová a Iva Janžurová v seriálu Vytoč mého agenta! (2024)
Silný dojem na diváky udělala také její úřednice v Případech prvního oddělení. „Ta postava neměla moc prostoru, ale lidé si ji pamatují. Domyslela jsem si její vztah k mužům, její chování... Když není v roli hloubka, snažím se ji najít sama,“ popisuje.
Za velké štěstí považuje i to, že mohla svou kariéru po „pauze na děti“ znovu rozběhnout. „Věnovala jsem se dětem, teď jsou dospělé a já můžu znovu přidávat práci. Dostávám hezké příležitosti, za to jsem vděčná. Není to samozřejmost, je tu spousta talentovaných lidí, kteří takové štěstí nemají.“
Přestože herectví vystudovala, v dětství snila i o jiných profesích. „Chtěla jsem být zvěrolékařka, operní pěvkyně, spisovatelka… A možná to všechno dohromady se teď nějak zhmotňuje. Píšu si věci do šuplíku, mám nápady na režii, něco chystám i s maminkou. Roky 2026 a 2027 už se pomalu rýsují.“
