Thálie 2017 GLOSA: Zkraťte to, volaly Thálie. Ale co? Moderátora a medailonky VÍTĚZOVÉ: Cenu Thálie za celoživotní dílo mají zpěvák Jiří Korn i herec Petr Kostka PECHA: On je taková Ester Ledecká našeho muzikálu, dobíral si ho Šteindler ANALÝZA: Loňské divadlo nabídlo víc než jen souboj Lucie Bílé s Natálií Grossovou |
Tereza Dočkalová za sebou nechala zkušené herečky Veroniku Khek Kubařovou z Dejvického divadla i Evu Salzmannovou, která hostovala v MeetFactory. Když si šla na pódium pro cenu, ozval se zdaleka největší aplaus z celého večera. „To by mě taky zajímalo. Měla jsem tam rodiče, ti prý křičeli, pak nějaké kamarády a nějaké lidi z divadla. Tak asi z toho byli šťastní. Ono to pištění tedy znělo hodně žensky,“ odpověděla na dotaz, koho měla v publiku.
Je to už vaše druhá Thálie. Která vás více překvapila?
Tohle člověka asi nepřestane překvapovat nikdy.
Byla Ibsenova Nora vaší dosud nejtěžší či největší rolí? Jak jste se na ni připravovala?
Takhle se nad tím nezamýšlím. S panem režisérem Nebeským to bylo hrozně radostné zkoušení. On produkuje neskutečné množství klidu, pohody a radosti. Je to takový něžný terorismus. Člověk si uvědomuje, že není normální dva týdny sedět a povídat si, ale s ním je to v pořádku. Dokáže člověka uklidnit.
Nora byla velká výzva, ale on to vedl tak, že to zároveň byla hrozná zábava to skládat. Celou dobu jsem mluvili o určité trapnosti vyhrocených situací jako je třeba rozchod. Zabývat se trapností mi přišlo hrozně očistné.
Porota v odůvodnění vaší nominace napsala, že jste vytvořila “velkolepý portrét jednoho velkého sobectví”. Je náročné něco takového hrát?
To mě právě bavilo víc než cokoli jiného. Když člověk nemusí na jevišti svoje role obhajovat a může místo toho hledat své škaredější stránky a vyrovnávat se s nimi. To je přesně tento případ. Mám z toho hroznou radost, takže bych už chtěla hrát jen takovéhle trapky a barbíny.
V děkovné řeči jste řekla: „Strašně dobře se bavím, to je základ tvorby.“ Takže vás to nyní na Palmovce asi hodně baví?
Je to velmi radostné. Máme k tomu ještě malou scénu Palm OFF, což je velké odkladiště nápadů, takže jsme totálně saturovaní.
Fotogalerie |
Hrajete raději na velkém jevišti, nebo právě v komorní PalmOFFce?
Ono se to tak krásně doplňuje, že to právě nejde říct. Oboje je skvělé.
Palmovka vstala po povodních před čtyřmi lety doslova z mrtvých, berete to i tak, že je to něco ocenění pro celou scénu?
Vnímám to tak. Je to narůstající pocit toho, že se tam máme dobře a děláme věci, které mají smysl. To je vždy pro tuhle práci hodně důležité, bez toho smyslu se těžko hledá síla a energie tvořit nové věci.
Jste hodně chválená i za roli, kterou nyní máte v Něco za něco. Přicházejí vám nabídky z větších scén? Jaké máte plány do budoucna?
Nemám zaječí úmysly. Zaprvé nepřišla taková nabídka a zadruhé jsem o tom moc nepřemýšlela. Jediné, co mě tak napadá, je, jestli se zvládnu tímto tempem dožít nějakého stáří. Je toho v divadle hodně a ubývá styku s realitou. Takže spíš řeším, zda je tohle dobře, než že bych měnila angažmá.
