„Zpočátku jsem si tam připadal nepatřičně, málo bohém. Na matfyzu zase málo intelektuál. Ani jedno mi moc nešlo,“ říká s úsměvem. Nejen divadlo je pro něj terapií, naučil se meditovat. A dobře mu je i se včelami, o které už řadu let pečuje. Rozum, nebo emoce? Na co víc dá?
Co vás naučily včely?
Pozorněji pozorovat přírodu a být s ní víc v souladu. A taky se více řídit podle hesla: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra.“ Určité zákroky v úlu se totiž musejí udělat v pravou chvíli. Třeba když hrozí rojení. Ale pokud není akutní krize, včelař by neměl lézt do úlu zbytečně. Anebo před bouřkou. Anebo za šera. To včely nemají rády. Včely mne taky inspirují tím, jak velmi rychle reagují na počasí. Když po dešti vysvitne sluníčko, ihned vyletí. Jejich chování se mění s tím, co kdy kde kvete.
Herectví, v tom hlubším slova smyslu, je pro mne vlastně zkoumání různých způsobů života, a tím, že se snažíme do nich vcítit a prožít je, žijeme více životů.
